O čem svědčí druh užívaného léku
Ohodnocení článku
Článek byl čtenáři ohodnocen jako velmi zajímavý.
Článek už jste oznámkoval/-la.
Vaše hodnocení: velmi zajímavý
Článek pro začátečníky
Tento článek vznikl jako reakce na anketu, která proběhla na našem webu. V této anketě jsme se ptaly, jaké léky lidé nejčastěji užívají.
To, které léky člověk užívá, není náhodné. Každý druh užívaného léku je ukazatelem, že se něco v člověku odehrává.
Dle naší dlouhodobé praxe, si dovoluji zcela s jistotou zkonstatovat následující:
Léky proti bolesti
(v anketě hlasovalo 15 lidí)
Léky proti bolesti berou lidé, kteří mají nedostatek lásky.
Bolest přichází vždy tehdy, když člověk v sobě nemá jasno, zda ho ostatní mají rádi či nikoli. Takového člověka chce bolest zastavit, aby přehodnotil způsob svého přemýšlení.
Záleží také, o jaký druh bolesti se jedná: zda o bolesti hlavy, páteře či jiných orgánů. Bolavé orgány upřesňují, o jaký druh lásky se jedná (nedostatek sebelásky; nedostatek lásky od partnera, přátel, kolegů, rodičů, dětí atd.).
Ve své podstatě bolest však vždy vzniká nenaplněním touhy po lásce - ať z nejistoty, zda mne ten který člověk miluje, nebo je to volání po projevech lásky. A každý, kdo bude k sobě upřímný, dohledá o jaký nedostatek lásky se u něho jedná...
To, že z naší ankety (byť z malého vzorku) vyplývá, že v dnešní době berou lidé nejvíce léky proti bolesti není náhoda. V dnešní uspěchané době na lásku jaksi nezbývá čas. Lidé ani nejsou zvyklí projevovat patřičným způsobem druhému člověku svoji lásku. A dokonce se stává hodně často, že si člověk mylně myslí, že když nemá lásku od druhých, tak nemá z čeho brát pro ostatní...
Antibiotika
(v anketě hlasovali 4 lidé)
Antibiotika berou lidé, kteří si sami nevěří, že dokáží zvládnout určité životní situace.
Takoví lidé mají pocit, že jsou méně schopní, že si neumí poradit s určitými nároky, které po nich požadují ostatní či život sám. Přitom je opak pravdou.
Jenomže tito lidé se podráží svými vlastními myšlenkami typu: na to nemám, to nezvládnu apod. Jsou to lidé, kteří neumí ani přijímat pochvaly a ani ocenění. Ale také jsou to lidé, kteří, když nejsou chválení od ostatních, sami sebe málo chválí, či vůbec nechválí, nebo sami sebe nepovzbuzují.
Přitom sebechvála nesmrdí. Pochvala je sdělení příjemné pravdy.
Je však rozdíl zda se jedná pravdu, nebo polopravdu či nepravdu: v případě sdělování nepravdy či polopravdy by se jednalo ne o pochvalu, ale o podlézání.
Když člověk nesděluje sobě či jinému příjemnou pravdu, tak vlastně uvádí sebe či druhého v omyl. A pak v tomu omylu setrvává. Proto je důležité si nic nenalhávat, ale ani se neochuzovat o příjemnou pravdu.
Lidé beroucí antibiotika by potřebovali více sebejistoty a více sebedůvěry ve své schopnosti a ve své vlastnosti.
Léky proti alergii
(v anketě hlasovali 4 lidé)
Skupina lidí, kteří berou léky proti alergii, má pocit ohrožení.
Jsou to lidé nedůvěřiví, kteří nevěří svému okolí, dokonce se ho bojí. Přehnaně zveličují nebezpečí, které je kolem nich, kteří to však nedělají úmyslně.
Tito lidé si nechtěně moc ubližují myšlenkami typu: bojím se o sebe, bojím se bolesti, bojím se věřit, uvolnit se atd. Připadá jim, že jejich okolí (ať se jedná o slunce, vodu, vzduch, potravu, zvířata, rostliny, předměty) není bezpečné. Mají přehnané reakce, když se cítí ohroženi. Dělají z komára velblouda a přitom si myslí, že jsou opatrní, ale ve skutečnosti jsou nedůvěřivými a podezíravými. Moc si těmito myšlenkami ubližují...
Těchto lidí přibývá geometrickou řadou, protože sdělovací prostředky zahlcují člověka zprávami o různých nebezpečích číhajících ze všech stran. Je to výnosný obchod - strašit lidi a následně jim nabízet drahé prostředky vyvolávající závislost a pomyslný pocit bezpečí (slunečné brýle s UV filtrem, krémy proti slunci, vodní filtry, luxy, nízkoalergické peřiny, kosmetiku na citlivou pleť atd.).
Antidepresiva
(v anketě hlasovalo 7 lidí)
Antidepresiva berou lidé, kteří mají pocit nenaplnění, kteří uvnitř cítí prázdnotu, či tíhu, nicotu.
Tito lidé neznají, jak z pocitu nicoty ven. A aby je nic netížilo, netlačilo, ale také, aby necítili prázdnotu, smutek či psychickou bolest, tak se jim vymysleli léky, které je znecitliví. Místo toho, aby někdo hledal pro tyto lidi řešení - odstranění jejich pocitu prázdnoty či tíhy (každý člověk může vyřešit každý svůj problém, když to ten člověk dovolí a když pro to udělá to, co má), tak raději těmto lidem podávají léky, které vyvolávají umělé vakuum, ve kterém jsou tito lidé otupělí. Tehdy už sice nevnímají svůj pocit prázdnoty, ale také ani nevnímají pocit radosti, potěšení. Nevnímají ani pocit tíhy, ale ruku v ruce s tím ani pocit úlevy, pokud je k němu důvod. Z těchto lidí někdo vyvolává robotky, kteří nemají ani chuť na lásku a kteří jsou uměle stimulováni k tomu, aby necítili tíhu.
Nepřeji nikomu vidět ty vyhaslé oči těch, kteří berou antidepresiva dlouhodobě. Antidepresiva ještě nikdy nikomu nepomohla vyřešit jeho řešitelný (někdy třeba radikálněji, ale řešitelný) problém.
Lidé, kteří pociťují depresi, jsou lidé, kteří:
- buď nechtějí nikomu ubližovat a proto se k některým nutným krokům neodhodlají ani za cenu sebepoškození
- nebo kteří už někomu ublížili a neznají, jak z toho ven a proto se tolik neoprávněně trápí, protože si myslí, že některé věci už nemohou napravit ani odčinit
- či kteří podlehli z různých příčin beznaději, samozřejmosti a úzkostem.
Všem třem výše vyjmenovaným kategoriím lidí lze pomoci, pokud si ti lidé dají říci.
Mastičky
(v anketě hlasovalo 5 lidí)
Mastičky používají lidé, kteří touží po dotecích a pozornosti a kteří jich mají z různých důvodů málo.
Tito lidé si neuvědomují, zda sami dávají prostor a možnost, aby mohli doteky či pozornost od druhých dostávat.
Mastičky si člověk musí po těle roztírat, čímž se vlastně hladí. Proto také mastičky do určité míry zabírají. Záměrně píši do určité míry, protože dokud si člověk v sobě nesrovná nesprávné smýšlení, tak do té doby bude nutné používat mastičky - hladit se.
Takovýto člověk, který potřebuje mastičky by měl zapracovat hlavně na tom, aby projevoval svoje city příjemným, přiměřeným způsobem a také na tom, aby se nechoval negativisticky ke svému okolí a aby nebyl vztahovačný.
V mnoha případech, které jsem měla při konzultacích, potřebovali mastičky lidé, kteří navenek dělali ze sebe suveréna, ale uvnitř byli citliví lidé, kteří se trápili nad tím, proč je ostatní lidé neberou. Tito lidé se báli toho, že když budou jemnějšími, tak je okolí nebude brát. Opak byl nakonec pravdou...
Bylinné čaje
(v anketě hlasovalo 6 lidí)
Bylinné čaje pijí lidé, kteří na sebe nemají čas, nebo se zanedbávají.
Tito lidé si myslí, že jim bylinky pomáhají. Ve skutečnosti se však jedná o jiný efekt. Jedná se o to, že si pitím bylinek věnují pozornost - něco pro sebe dělají.
Už jenom to, že si tento nápoj připravují pro sebe, je projevem sebeúcty. Tímto rituálem se lidé cítí důležitější než obvykle, dopřávají si více než obvykle, protože tito lidé se v běžném životě zanedbávají - myslí na ostatní více než na sebe. I takováto drobnost tyto lidi povzbudí na duchu a tím pookřejí. A toto pookřání jim pomáhá, ne bylinky...
Bylinky pijí lidé, kteří chtějí být ohleduplní ke svému tělu a kteří nechtějí své tělo zatěžovat umělou chemií.
Jiné léky
(v anketě hlasovali 4 lidé)
Existuje další škála léků. Jakékoli druhy léků vždy vypovídají specificky o tom, co se v člověku odehrává, s čím potřebuje pomoci. Odhalují jeho nitro, i to, co toho člověka uvnitř trápí - ať je to nedůvěra, sebenenávist, samota, nespokojenost se životem, s ostatními apod.
Kéž by lidé pochopili, že žádný lék je neuzdraví, ale uzdraví je myšlenky, které provází léčebnou kůru.
Není náhoda, že u někoho ten lék údajně nezabere a u druhého ano. Ten, u koho lék údajně zabere, si v sobě srovnal to, co v sobě srovnané neměl. Bez ohledu na to, zda si to ten člověk připustí či nikoli, takto to funguje.
Zdraví je ukazatelem různých věcí
(v anketě pro alternativu "Neberu žádné léky, jsem zdravá/-ý" hlasovalo 8 lidí)
Zdraví není ukazatelem jenom toho, že má člověk v sobě vysokou imunitu. Je ukazatelem:
- buď toho, že člověk si zakázal být nemocen (samoživitelé apod.)
- nebo toho, že dotyčný žije tak kvalitně, že nemá důvod být nemocen - nezaslouží si to
- či by mu nemoc nic neřekla (takovýto človk je "bit" jinak než nemocí)
- nebo takovýto člověk dostává čas na to, aby dostál svým předsevzetím, které si umínil (třeba předsevzetím srovnat dluhy se svým okolím, změnit se k lepšímu, žít kvalitněji atd.).
Avenna dává návod, jak se uzdravit sám
(v anketě pro alternativu "Neberu žádné léky, při onemocnění se řídím Avennou" hlasovalo 30 lidí)
To, že se někdo řídí Avennou, neznamená, že nemá žádnou nemoc. Takový člověk však už umí pracovat s tím, co mu jednotlivé nemoci říkají a dokáže si pomoci sám, bez léků.
Až po čase se člověk dostává do stádia, kdy nemoc přichází v náznacích a už se nerozvine, nebo už ani vůbec nepřichází. I to, zda člověk vůbec onemocní, lze ovlivnit. Ale nejdříve to musí člověk zkusit, zda je to opravdu možné...
Chemické účinky léků
Nepopírám chemické účinky léků. Ale pokud člověk v sobě nezapracuje, tak jakékoli chemické účinky léků mají nulové účinky - člověka z té nemoci nevyvedou. Tudíž z toho jednoznačně vyplývá, že člověk nepotřebuje chemické látky k tomu, aby si dokázal z nemoci pomoci sám.
Pouze na člověku samotném záleží, zda a nakolik se z nemoci dostane ven. Ani sebedražší lék nezaručí, že člověka vyléčí. To člověk musí sám.
A je škoda, že toto si lidé neuvědomují.
Věřím tomu, že jenom zatím...
Není větší svobody, než té, že si člověk může pomoci sám v okamžicích, když je na tom nejhůře - když je nemocen (ať na těle či na duši), a že není závislým na pomoci ničeho a nikoho...
Katka Kuňová
14. září 2005