Maminka prohlásí, že večer její dvě dospívající dcery nepůjdou dříve spát, dokud nebudou mít uklizený pokoj. Její dcery ovšem večer nepříjemně protestují, že už jsou unavené. Maminka rodině nechce nechat zkazit večer, tak je nechá jít spát s tím, že uklidí zítra.
Její postup je nesprávný.
Její postup je nesprávný, protože je přesně v duchu "moudřejší ustoupí".
Její postup je nesprávný z jiného důvodu.
Maminky postup je nesprávný, protože je přesně v duchu "moudřejší ustoupí". Je důležité si v tomto případě uvědomit, že ne maminka je ta, která kazí večer, ale dcery, protože nedodržují svoje povinnosti. Tím, že jim maminka ustupuje, v nich utvrzuje přesvědčení, že stačí, když budou nepříjemné, tak si prosadí cokoli. A takto to budou zkoušet i na další lidi a budou to dělat i v budoucnu.
V kuchyni kape vodovodní kohoutek. Manželka prosí manžela, aby ho opravil, že ona to neumí, ale že se bude dívat, aby se to naučila a příště udělala sama. On je sice unavený z práce, ale nakonec jde a opraví ji ho, ať má od ní klid.
Jeho postup je nesprávný.
Jeho postup je nesprávný, protože je přesně v duchu "moudřejší ustoupí".
Jeho postup je nesprávný z jiného důvodu.
Manželův postup je nesprávný z důvodu "moudřejší ustoupí". On má jít opravit ten kohoutek ne proto, ať je klid, o který se přičiní on, nebo ať je po jejím, ale proto, že je to tak správně. A jeho žena má právo požadovat opravu kohoutku, protože není v pořádku, že ten kohoutek kape. A i když to její manžel může vidět jako vyvolávání neklidu doma, tak ve skutečnosti tomu tak není, protože jeho žena žádný neklid nevytváří - ona jenom vznáší oprávněný nesouhlas s tím, že kape kohoutek a chce to napravit. Její postup je správný i proto, že je také prokazatelný její úmysl se to naučit, aby to příště zvládla sama.
Prodavačka masa za pultem vybrala zákazníkovi kousek masa, na kterém si nevšimla, že není v pořádku. Na to jí zákazník agresivně upozorní, že by chtěl jiný kousek masa. Vzhledem k tomu, že zákazník je pánem a tudíž tím, kdo si diktuje, mu ho pokorně a mlčky vymění za lepší kousek.
Její postup je nesprávný.
Její postup je nesprávný, protože je přesně v duchu "moudřejší ustoupí".
Její postup je nesprávný z jiného důvodu.
Postup prodavačky je nesprávný z jiného důvodu, a to z důvodu údajně podřízené role, která ji nutí ustoupit. Ve skutečnosti se měla na agresivní upozornění ohradit proti formě sdělení (nelíbí se mi, jak jste mi to řekl) a měla mu vysvětlit, že to neudělala úmyslně. Neměla mlčet, ale napravit ano.
Syn se dožaduje sladkosti, přitom předtím nedojedl oběd, který mu pracně navařila. Vzhledem k tomu, že je na návštěvě nepříjemná tchýně, tak mu tu sladkost dá, aby tchýně neřekla, že je špatná máma.
Její postup je nesprávný.
Její postup je nesprávný, protože je přesně v duchu "moudřejší ustoupí".
Její postup je nesprávný z jiného důvodu.
Postup maminky je nesprávný z jiného důvodu, a to z důvodu strachu, aby nevypadala jako špatná máma. Při výchově dětí má každý rodič dát hlavně na to, co vnímá jako správné, bez ohledu na to, zda někdo jeho výchovu kritizuje či nikoli. Nad kritikou se má zamyslet a má jí brát jako námět ke změně, ale není-li si jist o oprávněnosti kritiky, tak má nejvíce dát sám na sebe podle svého vnitřního citu - představivosti, kam by tato výchova vedla, čemu by se dítě naučilo. Naučilo by se nesprávnostem, které by ho poznamenaly do konce života - např. nevážení si jídla: "obyčejné jídlo je fuj, sladkost ne", sobeckost: "chci, aby tohle bylo podle mne", podvádění: "sice nejím, ale obejdu to, že nejím a půjdu rovnou na mlsání", nesystematičnost: "sladkosti dostávat jako samozřejmost, ne jako odměnu", netrpělivost: "nechci čekat, až si sladkost zasloužím, chci ji hned", nezodpovědnost: "i když jsem nedojedl normální jídlo, tak přesto sladkost dostanu", podlosti: "já vím, že by mi maminka nedovolila si vzít sladké, když jsem nedojedl jídlo, ale babičky se bojí a před babičkou mi to dovolí" - toto je nejvíce alarmující prvek ve smýšlení dítěte.
Rodič si má také představit, jak by to vypadalo, kdyby toto dělali všichni rodiče, a hlavně, co z takovéhoto dítěte vyroste takovouto výchovou. A pokud jeho postupy a výchova nejsou správné, tak čas mu ukáže, co bylo nejsprávnější řešení. A pokud s odstupem času zjistí, že jeho postup nebyl správný, tak má vždy dost možností to dodatečně napravit. I před tchýni může dodatečně říci: "Jo, to tenkrát nebylo v pořádku." Ale rozhodně nemá přistoupit na postupy s ohledem na mínění tchýně, když má jiný názor na výchovu svého dítěte. A se svým dítětem si má následně mezi čtyřmi očima pohovořit o tom, že takovéto dožadování se do budoucna nestrpí, protože to je druh manipulace či vydírání a že ať se v budoucnu neodvažuje to zkoušet už ani jednou.
Ona chce na oběd do čínské restaurace, on do řecké. Jelikož posledně bylo podle něho, tak se rozhodl na to, že nyní půjdou do čínské restaurace.
Jeho postup je nesprávný.
Jeho postup je nesprávný, protože je přesně v duchu "moudřejší ustoupí".
Jeho postup je nesprávný z jiného důvodu.
Postup manžela je správný, protože je to gesto naprosto odpovídající ochotě dělit se spravedlivě. On upřednostnil pravdu o tom, že se má dělit. Upřednostnil to, co je správné, před vlastními chutěmi a potřebami, přáními a touhami. Takto to v životě má být u všech lidí, kdy mají upřednostnit pravdu, správnost dělení se před svými (neoprávněnými) nároky, chutěmi a potřebami...
Šéf požaduje naprostou dochvilnost do práce a sám do práce chodí zásadně o hodinu později. Podřízený pracuje vždy přesčas a není srozuměn s tím, že je v práci první hodinu sám, ale přistoupí na to a chodí do práce vždy včas.
Postup podřízeného je nesprávný.
Postup podřízeného je nesprávný, protože je přesně v duchu "moudřejší ustoupí".
Postup podřízeného je nesprávný z jiného důvodu.
Postup podřízeného je nesprávný kvůli jeho úmyslu. On totiž nechodí rád do práce včas proto, že je to tak správné, že je to tak fér, ale proto, aby si to se šéfem moc nerozházel. Sám za sebe má chodit včas. A jestli se mu nelíbí pozdní příchody šéfa, tak si o tom může popovídat, se svým šéfem o tom popovídat, anebo si to má v sobě srovnat, aby mu nevadilo, co dělá jeho šéf ze své pozice šéfa. Jemu nepřináleží sjednávat nápravu. Může s tím nesouhlasit, a respektovat šéfovo chování. Toto je správný postoj. Hlavní je, aby sám dělal to, co má.
Tříleté dítě, které nakupuje s rodiči v nákupním centru, hodně vyvádí z důvodu nudy. Maminka ho nechá vyvádět a tatínek to dítě mírní a napomíná. Maminka napomene tatínka, aby to dítě nechal křičet, že si provětrá plíce. Tatínek ho už díky tomuto argumentu, který sice nevzal, už nenapomene a ani své ženě neoponuje.
Jeho postup je nesprávný.
Jeho postup je nesprávný, protože je přesně v duchu "moudřejší ustoupí".
Jeho postup je nesprávný z jiného důvodu.
Toto je typická ukázka příkladu "moudřejší ustoupí". V tomto případě manžel své manželce ustoupil jenom proto, aby nebyl jejím oponentem. Tudíž raději svým mlčením (které je vlastně v tomto případě nedostatečným projevem nesouhlasu) chlácholí svoji ženu a přestává zasahovat do výchovy. Později, pokud bude nadále ustupovat, se to projeví tím, že výchovu dítěte úplně pustí. Dítě si tak vůbec neuvědomí nevhodnost svého chování a nenaučí se ohleduplnosti vůči ostatním. A navíc si bude dovolovat věci, které mu nepřináleží (i k tátovi a časem i k mamince), protože ho nikdo nenaučí hranicím mezi slušností a bezohledností.
Starší bráška půjčil mladší sestře pravítko do školy. Sestra slíbila, že dá na něj pozor. Ve škole jí ho však bez dovolení vzal spolužák a poškrábal jí ho. Když poškrábané pravítko odpoledne bráškovi vracela, tak jí bráška vynadal a řekl jí, že už jí ho nepůjčí. Ona se bránila a vysvětlovala mu to, ale bráškovi to nestačilo, protože na to pravítko zkrátka pozor nedala. Nakonec to uznala a přistoupila na to, že ho už nikdy nedostane k půjčení.
Její postup je nesprávný.
Její postup je nesprávný, protože je přesně v duchu "moudřejší ustoupí".
Její postup je nesprávný z jiného důvodu.
Postup sestry je nesprávný z jiného důvodu, a to z důvodu neoprávněného pocitu provinilosti. Ona si přestala věřit, že je v právu, že sama za sebe udělala vše, aby to pravítko bylo v pořádku a přistoupila na neoprávněné obvinění, že na něj nedala pozor. Ve skutečnosti na něj pozor dala v rámci jejích možností. Víc udělat nemohla. Bez ohledu na to, zda tomu bráška uvěří, měla dívenka udělat sama za sebe vše, aby mu to vše vysvětlila a zbavila se pocitu provinilosti. Hrozilo by totiž, že dívenka bude ustrašená i jako dospělá a nenaučí se bránit a hájit se, čelit neoprávněným obviněním... Měla mu uznat, že je to pravítko poškrábané, ale měla si stát za tím, že ona za sebe udělala vše, co mohla, aby to pravítko bylo v pořádku. Měla mu říci, že se nezbavuje zodpovědnosti za to a měla se dohodnout na tom, že pokud to bude možné, tak pokud ona dostane nové pravítko, tak mu ho vymění za to poškrábané.
Tchýně neopodstatněně kritizuje snachu, že hodně utrácí za drahé oblečení. Toto oblečení si však snacha kupuje ve second handech. Jelikož má tchýně vysoký tlak, tak jí neoponuje a naopak začne si schovávat věci, když si něco nového koupí, ať tchýni nerozruší.
Její postup je nesprávný.
Její postup je nesprávný, protože je přesně v duchu "moudřejší ustoupí".
Její postup je nesprávný z jiného důvodu.
Postup snachy je ústupem v duchu moudřejší ustoupí. Člověk se nemá nechat vydírat, manipulovat, cítit provinile za svůj osobní život, který se jakkoli nevymyká tomu, co je správné, jenom kvůli nemoci druhého člověka a jeho nesprávným parametrům. I nemocnému člověku se má říkat ohleduplně a citlivě pravda (a je na něm, jak se s pravdou vypořádá). Ale ta pravda má zaznít úplná, samozřejmě ve správný čas, na správném místě, správnou formou a správným obsahem. A hlavně, ta pravda má být podaná s naprosto čistým úmyslem (bez sebemenšího úmyslu provokace, pohrdání, naschválu, msty, atd.). Snacha neutrácí peníze tchýně a i kdyby utrácela sebevíce peněz v drahých obchodech, tak je to jenom a pouze její věc, do které nemocná tchýně nemá jakékoli právo zasahovat, ani se kvůli tomu nemá právo jakkoli rozčilovat. Může s tím nesouhlasit, ale pouze v přiměřené míře, aniž by se to jakkoli podepisovalo na jejím zdravotním stavu či duševním stavu snachy.
Obě sestry jsou už dospělé. Starší se vede dobře, osamostatnila se, vdala a má dvě malé děti. Mladší je nezaměstnaná, sama, má nemanželské dítě, bydlí nadále u rodičů a nechá se jimi živit. Rodiče mají spoustu práce doma a obrací se na starší, aby jim chodila pomáhat na velké zahradě, že jsou staří a už na ní nestačí. Starší tudíž chodí, pomáhá svým rodičům (nejen na zahradě). Sama z té zahrady nic nemá. Mladší dcera rodičům nepomáhá, argumentuje to tím, že věci ze zahrady nejí a ani s tím, aby měli zahradu, nesouhlasí. Když manžel starší sestry protestuje, že není téměř doma kvůli pomáhání rodičům, kteří si to ani necení, starší sestra argumentuje tím, že jsou to přeci její rodiče, kteří ji vychovali a že potřebují pomáhat, protože jsou staří a jí také kdysi pomohli. Proto tam nadále chodí a pomáhá jim, bez ohledu na to, že rodiče od sestry pomoc nevyžadují.
Postup starší sestry je nesprávný.
Postup starší sestry je nesprávný, protože je přesně v duchu "moudřejší ustoupí".
Postup starší sestry je nesprávný z jiného důvodu.
Starší sestra ustoupila v duchu: moudřejší ustoupí. V duchu si říká: "Nebudu se handrkovat se sestrou, aby pomáhala. Tak přijedu a pomohu našim já, mne to nic neudělá, atd. Já jsem starší, moudřejší, tak přijedu. Moje sestra nemá rozum (ve smyslu: není moudrá)." Tento postup je nesprávný. Sama se má přestat cítit zodpovědná za to, kolik práce si její rodiče naloží a zda zapojí do práce všechny, kteří tam bydlí - zda zapojí i mladší dceru). Ale naopak má učinit rodiče zodpovědnými za to, co mají na starosti - zahradu i domácí pravidla podílení se na práci všemi obyvateli domu. Má jednoznačně dát najevo všem, že když na tu zahradu nestačí, tak si jí mají zmenšit, nebo jí mají zrušit. A chodit pomáhat jenom proto, že je to její povinnost, protože jsou to její rodiče, je to ten nejhorší důvod, který povede k tomu, že její pomoci budou využívat a zneužívat. Pomáhat rodičům se má, ale pouze v nutných případech (nemoc, záskok v případě dovolené rodičů apod.). Nemá nikomu ustupovat, protože není jediný důvod k ústupu. Takovým důvodem není ani fakt, že jsou to její rodiče; ani fakt, že už nemohou z důvodu stáří; ani fakt, že jí v dětství pomáhali oni (v tomto případě rodiče dávají dítěti to, co sami v dětství v největší možné míře dle dostupnosti informací dostali od svých rodičů).
Manžel se dožaduje dva druhy denně teplého jídla od své ženy s odůvodněním, že vaření je ženská práce. Žena mu to teplé jídlo dělá, i když nerada, protože není vnitřně ztotožněna s tímto názorem, ale je pravdou, že mužské práce dělat nemusí.
Její postup je nesprávný.
Její postup je nesprávný, protože je přesně v duchu "moudřejší ustoupí".
Její postup je nesprávný z jiného důvodu.
Opět je to nesprávný ústup manželky, z důvodu nenacházení protiargumentů. Sice si správně uvědomuje, že to tak nemá být, ale podvolila se tomu nesprávnému názoru, aniž by hledala další argumenty. V tomto případě měl být její druhý argument: objem, množství práce. Měla apelovat na to, a také na tom trvat, že to není fér, protože denně je "ženské práce" daleko více, než "mužské" a tudíž by se měla práce rozdělovat podle objemu na půlku. A také měla trvat na tom, že zase ona se ráda bude podílet na "mužské" práci. Mimochodem, jakákoli práce (ať "mužská" či "ženská") je ve skutečnosti pohyb těla (nejčastěji rukou, někdy i nohou a trupu). A rozdělovat jakékoli pohyby těla na mužské a ženské je nedomyšlenost, kterou si ovšem lidé přijali za svoji a ještě se touto nedomyšleností řídí. Například: pohyb - sešlápnutí pedálu plynu na autě se bere více jako mužský pohyb ("mužská" práce). Ještě před padesáti lety to byl výslovně mužský pohyb nohy. Ale pozor, pohyb sešlápnutí pedálu od šicího stroje je pohyb ženský ("ženská" práce). Takovéto rozdělení pohybů na "mužské" a "ženské" je častým předmětem hádek nejen partnerů mezi sebou, ale taktéž mezi sourozenci či mezi rodičem-dítětem. Pro fungování vztahu je důležité upustit od těchto rozdělení prací.
Rodiče slíbili osmiletému dítěti, že s ním zítra půjdou oba do zoologické zahrady. No na druhý den maminka onemocní. Dítěti dá tatínek vybrat, zda chce do zoologické pouze s ním, nebo že zoologickou odloží, aby mohli jít spolu. Dítě odloží návštěvu zoologické zahrady kvůli nemocné mamince.
Tatínkův postup je nesprávný.
Tatínkův postup je nesprávný, protože je přesně v duchu "moudřejší ustoupí".
Tatínkův postup je nesprávný z jiného důvodu.
Tatínkův postup byl nesprávný: dal dítěti na vybranou v případě, kdy neměl. Chtěl ustoupit slibu vůči synovi, že všichni tři půjdou společně do ZOO, před závazkem vůči nemocné mamince. Dítěti vůbec neměl dávat na vybranou, protože nemoc je naprosto výjimečná, které by se měl podřídit chod této domácnosti. Pokud je nemoc na začátku, tak se má zrušit jakýkoli program, nesmí se odcházet od nemocného kromě naprosto nezbytného - např. odejít na nákup v případě, že není co doma jíst. Má se zůstat s nemocným člověkem co nejvíce a rozmazlovat ho. Až v případě dlouhodobé nemoci se má plánovat program s ohledem na nemocného, ale maximálně ho podřídit tomu nemocnému, aby se zůstávalo v jeho přítomnosti. Tatínek měl svého syna naučit svým přístupem, že toto zrušení programu má být naprosto automatické a samozřejmé. Bez náznaků provinilosti před synem, že se nikam nejde a bez lítosti, výčitek vůči mamince, že kvůli ní nemohou do ZOO, že jim to zkazila atd. Naopak, mají ji rozmazlovat, být u ní, povídat si s ní, uvařit jí něco dobrého, na co má chuť, hladit jí, dělat jí pomyšlení - ochotně a rádi. Když bude spát, využít toho času na úklid a opět se jí pak po probuzení věnovat. To, že dítě dostalo na vybranou, kdy milostivě rozhodlo, že teda nikam nepůjde, je špatně.Tím, že dostalo na vybranou, nemohlo pochopit, že nemoc je důvodem k automatickému zrušení slibu. Pozor, pozice maminky je jiná. Maminka má v sobě cítit náznak provinilosti před synem, že se musel zrušit slib. Tento pocit spolu s dalšími pocity dokáže maminku z té nemoci dostat rychleji.