Tatínek se vrátil z práce a zastihl svoji ženu a jejich šestnáctiletou dceru v intimním rozhovoru o klucích. Tatínek si pomyslel, že by byl rušivým elementem a ihned po vzájemném pozdravení se si šel zapnout televizi. Udělal to proto, že si pomyslel, že by bylo neslušností je slyšet a televizí se rozhodl taktně přehlušit jejich rozhovor, aby nebylo možné je odposlouchávat.
Postup tatínka je správný.
Postup tatínka je nesprávný v duchu nešťastného zakódování "nebuď zvědavý, budeš brzo starý".
Postup tatínka je nesprávný. On si totiž musí uvědomit, že se nemá stranit intimním rozhovorům se svojí dcerou. On má výsostné a posvátné postavení táty, které mu umožňuje se ptát na hlubší otázky, přidat se k jejich společným diskuzím a znát i intimity své ještě nedospělé dcery, byť je opačného pohlaví než je on sám. Bohužel, toto v sobě nemá ujasněné a navenek jeho chování vyznívá jako nezájem.
Partner, který se zná se svojí partnerkou dva týdny a již se sblížili i intimně, se ji ve společné diskuzi zeptal, kolik přesně si ona v práci vydělává.
Postup partnera je správný.
Postup partnera je nesprávný v duchu nešťastného zakódování "nebuď zvědavý, budeš brzo starý".
Postup partnera je nesprávný, protože necítí nevhodnost takovéto otázky. On má právo se ptát na výdělek, ale ne takto brzy. Takto brzy jsou ještě jeho otázky předčasné. Partneři mají právo i povinnost znát, kolik vzájemně vydělávají, ale ne takto brzy.
Žena si hledá práci v inzerátech denního tisku. Jelikož se v inzerátu, který ji zaujal, nedočetla kromě telefonního čísla žádné podrobnosti ohledně práce, tak se telefonicky spojila s firmou, která si inzerát podala a zeptala se, o jakou práci se jedná a neměla odvahu se zeptat, kolik nabízí výdělku, aby to nevypadalo neslušně.
Postup ženy je správný.
Postup ženy je nesprávný v duchu nešťastného zakódování "nebuď zvědavý, budeš brzo starý".
Postup ženy je nesprávný, kdy je patrné, že se odnaučila ptát a právě z tohoto důvodu si nezjišťuje ani informace, na které má právo. Obvykle si takovíto lidé tímto nezeptáním se připravují nepříjemné chvilky, kdy se až časem dozví, že byli zneužiti a právě nepoložením otázek se připravili o možnost to odhalit dříve. Raději odhalit černotu ihned i s tím, že nebudu přijata a hypoteticky ztratím práci, než budu mlčet, přijmou mě a pak mě zneužijí.
Manželka se ráno s manželem pohádala ohledně úklidu nářadí, které před týdnem potřeboval k opravě topení. Pak ovšem manželka viděla, že odpoledne manžel uklidil to, co po něm chtěla už před týdnem a kvůli čemu se ráno pohádali. Z toho vydedukovala, že manžel uznal svoji chybu a proto nářadí uklidil. A jelikož ho uklidil, tak se automaticky začala k němu chovat, že je všechno zase v pořádku. Manžel však večer opět nechal venku nářadí, tentokrát na opravu bojleru a neměl se ani před spaním k tomu, aby ho uklidil. Cítila se zrazená, protože si myslela, že manžel tím, že dopoledne uklidil, uznal svoji chybu, že neuklízí a ona nechtěla být malicherná a nechtěla ho již vystavovat otázkám, kterými by zjistila, proč najednou odpoledne uklidil. Připadalo jí to, že jí to nepřináleží, kdyby vyzvídala a zjišťovala jeho pohnutky vedoucí k dopolednímu úklidu. Bála se, že se opět budou hádat.
Postup manželky je správný.
Postup manželky je nesprávný v duchu nešťastného zakódování "nebuď zvědavý, budeš brzo starý".
Postup manželky je nesprávný v duchu nešťastného zakódování "nebuď zvědavý, budeš brzy starý". Ptát se je její nezadatelné právo, ale i povinnost. Manžel by neměl právo se s ní pohádat, i kdyby se ho přímo zeptala. Kdyby se ho zeptala, tak by měl dvě reakce - nepříjemnou a příjemnou.
Ta nepříjemná reakce by svědčila o tom, že si je vědom chyby a že je její otázkou přistižen při "činu" - při úmyslu, že uklidil třeba jenom proto, aby byl klid. A ta příjemná či neutrální reakce by svědčila o tom, že si není vědom toho, že udělal chybu.
Šestnáctiletý syn píše sms-ky. Jeho maminka nechce být vlezlá, tak se ho nezeptá, s kým si sms-kuje. Takto se ho neptá již od jeho čtrnácti let, protože si myslí, že ji nepřináleží znát vnitřní pochody jejího syna a protože si myslí, že její syn má právo na soukromí.
Postup maminky je správný.
Postup maminky je nesprávný v duchu nešťastného zakódování "nebuď zvědavý, budeš brzo starý".
Postup maminky je nesprávný. Tím, že by se ho ptala vždy a pokaždé, by ho lépe ochránila před neuváženostmi, které mu tolerance umožňuje. A tento postup také navenek vyznívá jako nezájem.
Manžel odchází do práce a přímo nesnáší, když se ho jeho starostlivá žena, která nepracuje, zeptá, v kolik hodin se vrátí. Samozřejmě, jeho žena se ho před ochodem do práce opět zeptala k jeho velké nevůli. Nesnáší to proto, že to vnímá jako vyzvídání s úmyslem kontroly.
Postoj manžela je správný.
Postoj manžela je nesprávný v duchu nešťastného zakódování "nebuď zvědavý, budeš brzo starý".
Postoj manžela je nesprávný. Manžel není zvyklý se ptát, odnaučil se to v dětství a nechápe, že manželky otázky jsou otázky zájmu a projevy lásky. Zaqtímco on je bere jako kontrolu a omezování.
Paní Evu si předvolal šéf na kobereček. Po návštěvě šéfa se jí její blízká kolegyně Dana, plná soucitu, bojí zeptat, co po ní šéf chtěl a jedná, jakoby nic neznala a čeká, až začne povídat paní Eva sama.
Postoj paní Dany je správný.
Postoj paní Dany je nesprávný v duchu nešťastného zakódování "nebuď zvědavý, budeš brzo starý".
Postoj pan Dany je nesprávný. Právě jejich vzájemná blízkost a paní Evou jí umožňuje a opravňuje ji se ptát. Navenek tudíž její chování opět působí jako nezájem.
Matka vidí svojí dospělou dceru, která se čerstvě rozvedla, jak se trápí. Chtěla by dceři nějak ulevit, ale nevěří si, že by bylo v její moci ji pomoci. Proto se raději nezeptá dcery, jak na tom je. Myslí si: „Nezeptám se, protože jí stejně neumím pomoci a zbytečně bych jitřila její rány“. Tak se tváří, že se nic neděje, že nic nevidí.
Postup matky je správný.
Postup matky je nesprávný v duchu nešťastného zakódování "nebuď zvědavý, budeš brzo starý".
Matky postup je nesprávný. Opět z důvodu posvátného práva má právo, ale i povinnost, se ptát na podrobnosti jejího vztahu a vnitřního rozpoložení a má právo nejen se ptát, ale i dát najevo soucit, nesouhlas, či souhlas s vnitřním rozpoložením dcery.
Sousedku paní Elišky - paní Janu, se kterou si moc rozuměly a navštěvovaly se, odvezly do nemocnice. Když paní Eliška potká dceru paní Jany, se kterou se znají jenom od vidění, tak se bojí se zeptat, jak se má maminka, protože nechce vypadat jako zvědavá domovnice, která roznáší drby. Proto ji jenom zdvořile pozdraví a nechá ji jít.
Postup paní Elišky je správný.
Postup paní Elišky je nesprávný v duchu nešťastného zakódování "nebuď zvědavý, budeš brzo starý".
Postup paní Elišky je nesprávný, protože si neuvědomuje, že právě blízkost, kterou ve vzájemném vztahu mají, ji opravňuje znát bližší podrobnosti zdravotního stavu paní Jany, aniž by to bylo zasahování do nejintimnějších oblastí.
Jedenáctileté dítě se zeptá maminky, kolik stojí boty, které si maminka kupuje, s úmyslem dát nepříjemně najevo, že by si ty boty maminka neměla kupovat, protože jsou drahé.
Dotaz dítěte je správný.
Dotaz dítěte je nesprávný.
Dotaz dítěte není vhodný, protože se ptá s úmyslem, který mu nepřináleží jeho věku. Takovémuto dítěti je vhodné to zdůraznit a není třeba mu odpovídat.