Otci dětí je soudem stanoveno výživné na děti, které ovšem léta neplatí. Matka dětí na něho po opakované neúspěšné domluvě podá trestní oznámení o neplacení. Soud uznal práva matky a odsoudil ho na dva roky vazby. Je postup matky dětí vůči jejich otci správný?
Ano, je to správný postup.
Ne, je to nesprávný postup v duchu tvrzení "oko za oko".
Vzhledem k tomu, že nejprve matka s otcem jejich dětí pokoušela domluvit a nebylo to úspěšné, uplatnila svá práva obhajovat práva dětí. Ona se mu nemstí, ale uplatňuje právo, aby plnil svoji povinnost, která mu je jasně stanovena. Využila sama za sebe patřičně a přesně mírovou cestu, aby se s ním dohodla. Pak měla právo využít cestu soudní. I když její mírová cesta zůstala bez odezvy, kdy výživné neobdržela, tak ji využila a tudíž má čisté svědomí.
Všichni v paneláku mají uklízet na patře. Jelikož soused paní A. nevytírá, přestane trvale vytírat také paní A. Je postup paní A. vůči sousedovi správný?
Ano, je to správný postup.
Ne, je to nesprávný postup v duchu tvrzení "oko za oko".
Paní A. nevyužila mírovou cestu, ani se se sousedem nepokusila promluvit. On si sice neplní své povinnosti, ona však klesla na jeho úroveň. A ona nemá poklesnout na úroveň, kdy nebude plnit svoji povinnost, jenom proto, že neplní svoji povinnost ten druhý, a to bez jiných závažných důvodů. Tato povinnost ovlivňuje kvalitu i jejího prostředí - vytírá i pro sebe a neměla by se toho požitku z čistoty vzdát.
Žák zdraví bývalou paní učitelku, která mu ovšem nikdy neodpoví na pozdrav. Žák tudíž přestane paní učitelku časem zdravit také. Je postup žáka vůči paní učitelce správný?
Ano, je to správný postup.
Ne, je to nesprávný postup v duchu tvrzení "oko za oko".
Pozdrav je projev určité míry náklonnosti. Pokud paní učitelka ignoruje projev náklonnosti žáka, tak po určité době není důvod, aby žák nadále projevoval náklonnost paní učitelce, která o to evidentně nestojí a která to ignoruje. Využil mírovou cestu z pozice, kterou měl a proto je to správný postup.
Manžel svojí ženu před dětmi znevažoval pohrdavými řečmi. Po určité době žena zčista jasna znevážila svého manžela před dětmi také. Je postup ženy vůči manželovi správný?
Ano, je to správný postup.
Ne, je to nesprávný postup v duchu tvrzení "oko za oko".
Žena na oplátku znevážila před dětmi svého manžela, ale udělala to znenadání. Nevyužila tak mírovou cestu a proto je její postup nesprávný. Nedala manželovi předtím na srozuměnou, že pokud ji bude znevažovat, tak mu dá pocítit jeho nesprávné počínání stejným způsobem - před dětmi. Když nechce její manžel jinak pochopit nesprávnost svého počínání, tak je správné mu dát pocítit přímo na své kůži, že se znevažovat nemá. Ale měla ho na to upozornit předem a neměla to udělat bez dostatečného varování. Jejím cílem mělo být to, aby to přestal dělat proto, že pochopil nesprávnost znevažování a ne proto, aby to přestal dělat, protože mu hrozí zesměšnění. Tímto svým počínáním tento správný cíl minula a navíc má vůči manželovi dluh. Dluží mu totiž omluvu.
Manžel zásadně neděkuje za jídlo, které mu žena navařila, ani za jiné činnosti v domácnosti. Ženě na její oprávněné letité výhrady a výhružky, že mu přestane vařit, odpovídal, že se mezi manžely nemusí děkovat. Jednoho dne mu žena přestala vařit, prát, uklízet po něm. Je postup ženy vůči manželovi správný?
Ano, je to správný postup.
Ne, je to nesprávný postup v duchu tvrzení "oko za oko".
Žena využila mírovou cestu a proto je její postup správný. Dopřála svému muži po patřičném předchozím upozornění pocit, jaké to je, když někdo ignoruje toho druhého. V takovém případě je největší umění udržet vše na správné úrovni, aby to nesklouzlo do nedostatečnosti či přehnanosti. Žena neměla uplatňovat výhrůžky léta, ale daleko kratší dobu. Uvedenou letitou prodlevou se dostala do pozice nevěrohodnosti a její manžel ji už časem nebral vážně. To, co člověk řekne, má myslet vážně a musí to dodržet - ve vlastním zájmu. Buď to nemá vyslovit, anebo, když už to vysloví, tak to nemá odkládat a musí to dodržet.
Manžel zásadně ženě v domácnosti vůbec nepomáhá. A když ho žena prosila, že jeho pomoc potřebuje, tak to odmítal. Žena mu na to řekla, že když se nezmění, tak od něho odejde. Jednoho dne se ta žena odstěhuje k jinému muži, který ji pomáhá. Je postup ženy vůči manželovi správný?
Ano, je to správný postup.
Ne, je to nesprávný postup v duchu tvrzení "oko za oko".
Tato žena nevolila správný postup - nevyužila mírovou cestu. Tím klesla na jeho úroveň a zachovala se nefér, dokonce ještě hůře než on. Měla nejprve odejít od svého muže a měla zůstat určitou dobu sama (po dobu minimálně tří měsíců).
A to, že měla zůstat sama má tři důležité důvody:
Prvním důvodem je čisté svědomí vůči manželovi.
Odchod od partnera je závažná věc. Je to ztráta. A díky ztrátě si partner, který ztratil, uvědomí, zda to, co ztratil, bylo pro něj důležité či nikoli. Pokud díky ztrátě zjistí, že je pro něj ten druhý důležitý, udělá vše, aby opět získal partnera zpět. Anebo se mu po ztrátě uleví a nemá důvod získat zpět vztah, který ho tížil a nečinil šťastným.
Tudíž ten, kdo odešel, má dát možnost druhému, aby se pokusil ho získat zpět. Tím, že ten, kdo odešel, nejde z náruče do náruče, umožní svému bývalému partnerovi se ještě změnit a zvrátit ten rozchod. V tomto případě tím, že by manželka na určitou dobu zůstala sama, tak během té doby dávala svému manželovi šanci, čas a možnost k nápravě. I kdyby tu šanci její manžel nevyužil a nezměnil by se, nevrátili by se k sobě, tak ona má svědomí vůči němu v této oblasti čisté. A s čistým svědomím může jít do nového vztahu, který není poznamenaný lžemi, hádkami.
Tím, že si nenajde ihned nového partnera, si díky ztrátě své ženy může její manžel uvědomit nesprávnost svého počínání: "Nepomáhal jsem jí vůbec, všechno jsem nechával na ní a nyní, když jsem bez ní to musím dělat sám a zjišťuji, co všechno musela dělat. Nebylo to ode mne fér." A tudíž může dělat všechny správné kroky k tomu, aby ji získal zpět.
Odchod od partnera a následná samota je poslední krok, který je nezbytnou součástí čistého svědomí a pocitu bezdlužnosti ("Pro záchranu vztahu jsem mu dala šanci se napravit a tím napravit i vztah. Tím, že to nevyužil a nechal mne, mu nic nedlužím a tudíž mne ani nyní, ani později v novém vztahu nic nebude tížit, pronásledovat, trápit..."). Tímto zabrání tomu, aby odstupem necítila v sobě dluh a výčitky typu: "Tenkrát jsem pro záchranu vztahu nedala manželovi řádnou šanci, čas, prostor a možnost a měla jsem..."
Druhým důvodem je zhojení ran "na duši" způsobené nepovedeným partnerstvím.
Dokud si tato žena nezahojí rány z nepovedeného partnerství, tak by ani neměla nikoho hledat, protože hrozí, že rozbolavělá se spokojí se vztahem, který opět nebude kvalitní. Faktu, že nový vztah není kvalitní, si vzhledem ke svojí rozbolavělosti nevšimne a jakýkoli trošku lepší vztah ji bude připadat úžasný. A po čase, až přestane být rozbolavělá, zjistí, že to není ono. Zjistí třeba, že ji sice nový partner pomáhá, ale zase o tolik ne. A žel, už bude příliš citově zainteresovaná na to, aby se vymanila i z tohoto druhého, ne příliš lepšího vztahu. Zkrátka zjistí, že se ukvapila a těžko se jí to bude měnit. Bude si připadat, ovšem neprávem, že chyba je na její straně, protože je opět nespokojena. Přitom i tentokrát bude opět oprávněně cítit, že má právo na větší pomoc. Ona si však neuvědomí, že její nespokojenost je na místě. A proto se bude umrtvovat, aby necítila nespokojenost. Nebo začne "litovat", že odešla z předchozího vztahu ukvapeně, že co když by se to bylo bývalo napravilo atd. Zkrátka by jí navíc bolelo i to, že si nepolepšila. Samota ji v tomto případě pomůže zahojit si rány a neslevovat ze svých oprávněných nároků.
Třetím důvod je náprava vlastních chyb.
V tomto období bez partnera si i ona sama může uvědomovat svoje nesprávné počínání v předešlém vztahu. A bude mít také možnost to dohledávat a poučit se, nebo napravovat se - třeba v mluvě s partnerem a v chování vůči němu. V samotě si má také uvědomit, pokud se jí manžel nepokusil získat zpět, proč se manžel nepokusil po jejím odchodu ji získat zpět. Zkrátka, díky samotě si má uvědomit svoje chyby, díky kterým třeba manželovi nestála za to, aby o ní bojoval. A bez ohledu na to, zda se jí manžel pokusí získat zpět či nikoli, má napravit v sobě či na sobě to, co nedělala správně (třeba že dávala sama hodně, nebo málo, protože oboje je špatné). Je to zlepšování svých kvalit pro příští vztahy.
Až když uplyne určitý dostatečný čas, kdy ucítí a zjistí:
pak teprve má začít hledta jiný vztah.
Tudíž díky tolik potřebné samotě se dostane do stavu, že může být kvalitní a plnohodnotná, tudíž přínosná partnerka do jakéhokoli budoucího vztahu. A až pak, až si někoho najde, by se měla postupně sblížit s jiným mužem. Ovšem ne hned, ale až když si dostatečně ověří, že ten nový stojí za to. Nemá dávat na své přání, ale má dávat na dostatečné zkušenosti prožité ze společných chvil s novým partnerem.
Muž se ženy nedotýká, ona jeho ano. Po čase vnitřní trpělivosti ji to přestalo vyhovovat a přestala se ho dotýkat také. Je postup ženy vůči manželovi správný?
Ano, je to správný postup.
Ne, je to nesprávný postup v duchu tvrzení "oko za oko".
To, že najednou tato žena přestala svého muže hladit, aniž by mu to dala jasně najevo, že jí to chybí, že se trápí, že jí to mrzí, je postup "oko za oko". Měla použít mírovou cestu - měla mu to dostatečně vysvětlit, jak je to pro ní důležité, proč její potřeby ignoruje, zda si uvědomuje, co tím v ní způsobuje a co jejich vztahu hrozí. A také, jak by jemu bylo, kdyby ho nehladila a jak by vypadal svět, kdyby se milující lidé nehladili. Nakonec by mu měla říci, že jí to takto do budoucna vyhovovat nebude a že hrozí rozpadnutí jejich vztahu kvůli nerespektování a nenaplňování její oprávněných potřeb.
Nezletilé dítě neříká rodičům, kteří o to stojí, informace o sobě, ale neustále si sms-kuje s někým pomocí mobilu. Rodiče tudíž po určité době bezvýsledného dožadování se informací, začali kontrolovat jeho mobil a číst jeho sms-ky. Je postup rodičů vůči dítěti správný?
Ano, je to správný postup.
Ne, je to nesprávný postup v duchu tvrzení "oko za oko".
Rodiče v tomto případě použili mírovou cestu. A tím, že to je nezletilé dítě, je určitě všechno jasné. Nezletilé dítě se má kontrolovat - kontrola je projev zájmu a ne projev nedůvěry. Kontrola je nezbytnou a potřebnou součástí výchovy dítěte, dokud nebude zralé proto, aby si uvědomovalo zodpovědnost za své činy a hlavně do té doby, dokud nebude zodpovědné. Jakmile dítě začne vnímat kontrolu jako projev nedůvěry, tak je to známka toho, že dělá něco, co není v pořádku a bojí se, že se mu na to přijde. Rodiče kontrolou plní svoji povinnost: chránit dítě před nemorálními, negativními, dále život, zdraví či majetek ohrožujícími vlivy. A v případě, když chování dítěte přesáhne určitou mez, kdy to dítě začne díky těmto vlivům měnit své názory, chování a jednání problémovým směrem, mají právo i povinnost zasáhnout a dítě izolovat od těchto vlivů. Nezletilé dítě někdy není sto tyto vlivy rozpoznat a bránit se jim.
Šéf nedostatečně ohodnocuje finančně pana A. za jeho svědomitou práci. Jednoho dne se pan A. po opětovně nevyhověné žádosti o zvýšení platu rozhodl, že si začne bez vědomí šéfa kompenzovat nedostatečné finanční ohodnocení na úkor firmy: začal si brát domů materiály firmy - papíry, pera, čistící prostředky, začal používat firemní auto bez vědomí na osobní účely, firemní telefon na osobní telefonáty atd. Jelikož má tuto práci rád, tak se díky této kompenzaci se rozhodl, že ve firmě zůstane, bez kompenzace by už nezůstal a odešel by. Je postup pana A. vůči šéfovi a firmě správný?
Ano, je to správný postup.
Ne, je to nesprávný postup v duchu tvrzení "oko za oko".
Pan A. nemá právo si kompenzovat něco, co se mu nedostává. Tímto svým neférovým chováním klesá na úroveň svého šéfa, který se také chová neférově. Správně by měl pan A. odejít právě z důvodu, že on sám neférovým nebude (i kdyby mohl být). Měl by cítit, že raději bez toho, že by začal krást, půjde do jiné práce, ale s čistým svědomím, "bez ztráty bodů". Nejprve v rámci mírové cesty, by měl svůj úmysl odejít oznámit šéfovi a tím mu dát prostor pro nápravu svého platu. A až když šéf žádosti o zvýšení platu nevyhoví, kdy mu ten pracovník nestojí za to, pak má odejít. Po odchodu z této práce má sebekriticky dohledat a napravit, proč nestál šéfovi za to, aby mu zvýšil plat, zda i on neděla nějaké chyby.
Pětiletý Kubíček s údivem zažil, jak ho kousla čtyřletá sestřička Anežka. Ale nelenil a ihned vzápětí ji kousl také. Je postup Kubíčka vůči jeho sestřičce správný?
Ano, je to správný postup.
Ne, je to nesprávný postup v duchu tvrzení "oko za oko".
Kubíček nepoužil mírovou cestu, kdy měl nejprve sestřičce vysvětlit, že se to nedělá a to bez ohledu na to, zda si myslí, že mu sestřička rozumí či nikoli (a sestřička mu opravdu rozumí). A pokud by ho sestřička neposlechla, tak by jí měl připravit na to, že jí také kousne, když to bude dělat dál. Až pak, kdyby ani na to neposlechla, by měl právo ji kousnout. Důležité je dodržení mírové cesty i tam, kde si myslíme, že to nemá smysl či cenu. Dodržet mírovou cestu se musí vždy, nebo se o ní alespoň pokusit. A když nám někdo nedá možnost a prostor pro vysvětlení v rámci mírové cesty, tak máme právo použít pocit za pocit.
Soused A. navštívil souseda P. a automaticky šel u nich na toaletu s dodatečným vysvětlením: "Je blbost se ptát, zda mohu u vás na toaletu, když máme tak dobré sousedské vztahy, ne?" Po nějaké době šel soused P. na návštěvu k sousedovi A. a také šel na toaletu bez zeptání se. Je postup pana P. vůči jeho sousedovi správný?
Ano, je to správný postup.
Ne, je to nesprávný postup v duchu tvrzení "oko za oko".
Soused P. nevyužil mírovou cestu a klesl na úroveň souseda A. Soused P. oprávněně nesouhlasil s neslušností pana A. A pak sám šel a udělal něco, s čím vnitřně oprávněně nesouhlasil - sám se stal neslušným. Nejprve měl svůj nesouhlas nad neslušností předeslat svému sousedovi A. A bez ohledu na to, zda mu to soused uzná či nikoli, se měl nadále držet své zásady slušnosti. Neměl jít a dát pocítit neslušnost panu A. bez vysvětlení, protože pan A. si tak nemá šanci uvědomit svoji neslušnost, protože si jí nebyl vědom. Kdyby pan P. byl býval vše v rámci mírové cesty vysvětlil panu A., pan A. by měl možnost si to uvědomit. Třeba by to neuznal ihned, potřeboval by na to čas a nejprve by to smetl ze stolu. Avšak časem, následně by ucítil, že má pan P. pravdu. A i kdyby se pan A. nadále dopouštěl neslušnosti, tak pan P. udělal vše pro to, aby se zachoval správně. A po čase by mohl panu A. dát pocítit, že používat na návštěvě toaletu bez dovolení, je neslušnost. Od slušnosti se nemá upouštět a má se vyžadovat jak od sebe, tak od ostatních. Vždy je v právu ten, kdo vyžaduje a obhajuje slušnost.
Matka se dcery nezeptala, zda může použít její řasenku. Dceři se to značně nelíbilo a ohradila se, na což matka vůbec nebrala ohled a opakovala to i při dalších příležitostech a nenechala si vysvětlit, že to je od ní bezohlednost a sobeckost. Jednoho dne dcera bez vědomí své matky použila její drahý parfém. Je postup dcery vůči matce správný?
Ano, je to správný postup.
Ne, je to nesprávný postup v duchu tvrzení "oko za oko".
Dcera nevyužila dostatečně mírovou cestu. Sice své mamince řekla, že jí to vadí (a to bez odezvy), ale neřekla mamince, že pokud jí bude brát bez dovolení věci, tak jí bude muset udělat to samé a že ona také si vezme její věc bez dovolení proto, aby dala mamince pocítit, jak je to nepříjemné. Nepřipravila maminku na to, že jí dá pocítit pocit za pocit. Dcera mohla použít bez vědomí své maminky její drahý parfém pouze v případě posledního kroku mírové cesty, kdy předchozí kroky nebyly účinné.