Naše dojmy z letního kurzu v Rabacu
Článek pro začátečníky
Tuto neděli jsme se vrátily z prvního námi pořádaného pobytu u moře spojeným i s naším kurzem.
Celý tento pobyt jsme připravovaly s úmyslem napomoci všem jeho účastníkům dostat ze sebe ven to hezké, co mají uvnitř.
A s tímto úmyslem jsme tam i odjížděly...
Dnes jsme již zase plně zařazeny do pracovního procesu. Přesto v nás zůstalo mnoho pocitů a dojmů z tohoto času, který jsme společně strávily u moře se skupinou lidí, kteří byli ochotni nám naslouchat a kteří byli ochotni na sobě zapracovat. Zapracovat na sobě tak, aby se ještě více vyvarovali svých vědomých či nevědomých chyb a tím se ještě více přiblížili Spravedlivosti. Tímto postojem všech přítomných lidí vznikla moc hezká a pohodová atmosféra, kterou dokreslovalo i nádherné tamní prostředí společně s průzračně čistým mořem a počasím přímo na objednávku...
Bylo úžasné pozorovat všechny účastníky tohoto pobytu, jak překonávali sami sebe.
Jak překonávali svoje všelijaké mnohdy celoživotní strachy, což pro některé z nich, jak nám ostatně sami říkali, bylo až nemyslitelné...
Bylo úžasné pozorovat, jak lidé na tomto pobytu překračovali svoje pomyslné hranice toho, čeho jsou vůbec schopni a co dokážou zvládnout...
Mnoho lidí si na tomto pobytu poprvé od svého dětství ponořilo hlavu pod vodu.
A někteří z nich se tomu téměř celý život striktně vyhýbali. Vyhýbali se tomu buď ze strachu z vody a nebo ze strachu, že budou nemocní, protože uvěřili nesprávnému tvrzení lékařů, že nemá voda natéci do uší.
Bylo fantastické vidět, jak tito lidé, kteří se dřív bránili jakémukoli postříkání hlavy či obličeje vodou, jak po několika málo dnech se potápěli se šnorchly a objevovali pro ně nový podmořský svět.
Nebo dokonce jedna takováto paní dělala pod vodou kotrmelce a stojky...
A někteří z nich i poprvé otevřeli oči pod vodou a zjistili, že i ve vodě jsou lidské oči přizpůsobeny tomu, aby mohl člověk pohodlně vidět, aniž by ho oči pálily...
Někteří účastníci také překonali strach z hluboké vody.
Bylo úctyhodné, jak tito lidé překonávali sami sebe a plavali s námi poměrně daleko od břehu, kde byla velká hloubka...
Také si moc ceníme toho, jak se na této dovolené lidé postavili ke strachu ze sluníčka.
Ke strachu, že se spálí a že budou mít vyrážku. I když to všichni nezvládli díky zbytkům strachu zcela dokonale, přesto každý z účastníků kurzu výrazně zaznamenal posun k lepšímu při opalování, kdy každý na sobě velmi pěkně zapracoval a zjistil, že lze být na slunci i bez opalovací krémů...
Bylo toho ještě více, co všechno lidé na tomto pobytu úctyhodně zvládli a v čem překonali sami sebe.
Těmto lidem patří naše veliká pochvala a uznání...
Patří jim i poděkování za jejich důvěru k nám. Za důvěru, bez které by to nezvládli.
Moc vám za ni děkujeme...
Většina lidí, kromě jediného, na tomto pobytu byla ochotna naslouchat i našemu poukazování na jejich některé nespravedlivosti.
Chtěli toto poukazování slyšet, protože si uvědomují, že jedině tak se mohou stát spravedlivějšími. Dokázali uznat svoje nedokonalosti a také na nich zapracovat. Chtěly bychom v tomto bilancování poukázat na některá fakta. Na fakta, která těm, kteří o to stojí, mohou pomoci. Pomoci tím, že zde popíšeme i ty nejčastější nespravedlivosti, kterých se při tomto pobytu lidé dopouštěli.
Tou nejčastější nespravedlivostí na tomto pobytu bylo to, že lidé mezi sebou i mezi rodinnými příslušníky se neprosili a neděkovali si.
Ti, co neprosí a ani neděkují, by si měli uvědomit, co tato dvě slůvka vlastně ve své podstatě vyjadřují. Tato dvě slůvka nejsou jenom vyjádření slušného chování člověka.
Slůvka poprošení a poděkování především vyjadřují to, že si dotyčný člověk uvědomuje, že nic, co pro něj druhý člověk udělá, není samozřejmé a automatické a že si toho ten dotyčný váží.
Tato slůvka vyjadřují lásku, úctu, náklonnost, pokoru, jemnost, něžnost.
Těmito slůvky si lidé nastavují mezi sebou mosty a také celkovou naladěnost a atmosféru.
Protože, lidé těmito slůvky neviditelně nalaďují svůj vztah, který je buď chladný, nebo vřelý.
Těmito slůvky, pokud jsou upřímná, se i povzbuzují, dávají najevo mír v sobě, dobrou vůli, vstřícnost.
Samozřejmě že lze žít i bez používání těchto slov. Ovšem, toto žití je naprosto ochuzené o hezké pocity, které jsou v souladu se spravedlivostí.
Jak jinak lze vyčíst z chování člověka, zda cítí lásku, než z jeho slov - vyjadřování, z doteků a z chování?
Lze říkat člověku: "Podej mi ten chleba!" Nebo také: "Prosím, podáš mi ten chleba?" V tom prvním případě takto vyžádaný chléb ani nemůže chutnat. Toto si ovšem mnoho lidí neuvědomuje.
Těch případů je daleko více, kdy je zapotřebí prosit, poděkovat, také se patřičně omluvit a pozdravit.
Co je příjemné zkonstatovat je to, že těch upřímných omluv - ztělesněné uznalosti, které výsledkem je právě omluva, tam zaznělo hodně, i když méně, než vyžadovala situace. Přes to všechno bylo nádherné pozorovat, jak kromě jednoho, všichni lidé na sobě zapracovali, naprosto nenuceně, bez naléhání. Jejich chování bylo upřímné a opravdu srdečné, i když ještě ne natolik otevřené, jak by mohlo být.
Bylo to způsobené nánosy nesprávných zkušeností.
Není lehké se najednou otevřít, bez obav, že mi nehrozí nebezpečí. Protože člověk se naučil být vždy ve střehu.
Není lehké se chovat naprosto nenuceně a spontánně, když byl člověk zvyklý na to, že vždy od něho někdo něco očekával.
Není lehké se uvolnit po tolika letech a již nechtít nikomu nic dokazovat, ani sobě, jen se chovat přirozeně, bez přetvářky, bez přísnosti a pocitu méněcennosti.
Toto vše se ovšem ve velké míře povedlo téměř všem účastníkům.
Dovolená je totiž zrcadlem všech zúčastněných, které odhalí mnohé o všech účastnících.
Mnoho lidí o běžných dovolených je znechuceno z chování toho druhého a již nikdy nechce společnou dovolenou opakovat.
Když se ovšem člověk na dovolené chová spravedlivě, tak jak o to usilovali kromě jednoho všichni účastníci, tak je člověk oblíben, aniž by musel cokoli komukoli dokazovat.
Tím, že tento zájezd byl naprosto ojedinělý svým zaměřením (který zájezd je zaměřený na spravedlivost?), vytvořil naprosto ojedinělé podmínky. Podmínky, ve kterých se lidé učící se spravedlivosti cítili opravdu nádherně.
Tato dovolená coby zrcadlo ukázala, zda spravedlivost má kouzelnou moc. A lze zkonstatovat, že spravedlivost v praxi - na dovolené, učinila s lidmi malé zázraky. Zázraky v tom, že lidé naplňující spravedlivost, opravdu, bez namlouvání si prožívali v sobě i kolem sebe malý ráj. Protože všichni byli vůči sobě ve velké míře vstřícní, ochotní naslouchat o svých chybách, pozorní, laskaví, upřímní, radostní...
Činili to poprvé ve svém životě, aniž by se k tomu museli přemlouvat, či přetvařovat se. Pocity s naplňováním spravedlivosti jsou nenahraditelně nádherné. Tak, jak jsou nenahraditelné pocity, které ve všech, kteří naplňují spravedlivost, zůstali. Stejně tak, jako v člověku zůstávají nepříjemné a bolestné pocity nespravedlivosti, když prožil nespravedlivost. Lidé na tomto světě do prvního tohoto kurzu neznali, jaké je to odjíždět z dovolené naplněni spravedlivostí. Všichni vždy odjížděli z dovolené, ať to byla svatební cesta, či rodinná, pracovní dovolená, poznamenáni nespravedlivostí v různých podobách. Na tomto kurzu se nic takovéhoto nedělo. Toto nepříjemno z nespravedlivosti se děje jenom lidem, kteří vědomě nenaplňují spravedlivost. O to více si vážíme všech, kteří vytvořili jedinečnou atmosféru tím, že dokázali být upřímnými, spontánními, odůvodněně veselými a šťastnými.
Některým málo lidem se to ovšem nepovedlo v plné míře tak, jak by to bylo možné.
Těmto lidem se to nepovedlo z jediného důvodu. Z důvodu, že na této dovolené měli předsudky.
Tito lidé o něčem neměli dostatek informací, ani tyto informace nechtěli slyšet. A tím, že ani neměli zájem uvést spravedlivost do praxe, ani si to nevyzkoušeli, že by bylo možné prožít určité věci jinak a lépe, tak to zavrhli. Tím se moc ochudili. Je to škoda, že se neodevzdali Spravedlivosti do rukou, ani ji nevyzkoušeli v praxi. Určitě by tímto pochopili i důvody svých nemocí, svých nesnází, své prázdnoty.
Toto je ovšem ojedinělé, tito lidé by šli spočítat na prstech jedné ruky.
Je také krásné, že ti, kteří určité věci nezvládli tak, jak by to zvládnout mohli, nedovolili, aby to jakkoli ovlivnilo průběh kurzu.
I přes tyto nespravedlivosti, kterých jsme byly svědky, máme z tohoto našeho společného pobytu u moře moc hezký a milý dojem.
Jsme moc rády, že jsme mohly být s vámi při vašich prvních krůčcích při potápění, při plavání k bójkám, při odbourávání zlozvyků a chyb, při snižování nadváhy i při cvičení...
Moc vám děkujeme za vaši přízeň, ochotu, otevřenost i za vaši důvěru k nám...
Děkujeme všem, že jste to zvládli i bez kapičky alkoholu, bez nikotinu, se střízlivou a jasnou hlavou, že jste byli ochotni vstávat na dovolené s východem Slunce i za to, že jste byli ochotni naslouchat...
Bylo nám s vámi moc hezky...
Pro nás je největším potěšením vaše radost, která z vás sálala i v poslední den dovolené...
Není umění se s radostí rozhodnout s určitými lidmi jít na dovolenou, ale je umění odjíždět s těmito lidmi z dovolené v upřímně shodě a v porozumění, bez jakéhokoli přehlížení podstatných i nepodstatných věcí
Hanka Přádová a Katka Kuňová
1. srpen 2002