Ukázka i-Studia: Tvrzení 'oko za oko, zub za zub' coby nesprávný postoj ke způsobené bolesti
Nejdříve, abychom pochopili tvrzení "oko za oko, zub za zub", tak bychom si měli položit otázku, proč a kdy vlastně vzniklo?
Lidé odjakživa cítili, že se mají zlu nějakým způsobem bránit, že si ho jen tak nemají nechat líbit. Proto hledali správný způsob, jak se postavit k tomu, když jeden druhému škodil či ubližoval.
A tak zmínky o tomto tvrzení můžete najít již v Bibli, a to jak ve Starém, tak i v Novém zákoně.
Ve Starém zákoně je popisován tzv. Mojžíšský trestní zákon, který vycházel z principu "Co člověk učinil, tak jemu bude učiněno." Tento zákon chtěl napravit lidi spravedlivou odplatou, a to bez úmyslu jakékoli pomsty.
Tato zásada spravedlivé odplaty však nebyla vždy důsledně dodržována a bohužel se často stávalo, že trest byl tvrdší než spáchaný čin. V Bibli je například popisován příběh, kdy za znásilnění ženy byl násilník jejími bratry surově zavražděn. Proto v Novém zákoně je popisováno, jak Matouš lidem vysvětluje, že člověk se nemá řídit tvrzením "oko za oko, zub za zub", protože toto oplácení zla zlem je strašné a nekonečné. Vždyť zlo by opět vyvolávalo zlo, až by nakonec zlo na světě převažovalo dobro. Proto Matouš nabádal lidi, aby zlo opláceli dobrem a tím by zlu učinili přítrž.
Pro ty, které to zajímá, uvádíme doslovnou citaci z Bible.
Bohužel ve většině případů lidé při řešení zla nenakročili na zlatou střední cestu a zvolili jeden z následujících extrémů.
1. extrém - zlo oplácet dobrem
Někteří lidé zvolili řešení zla dobrem v duchu tvrzení "on po mě kamenem, já po něm chlebem". Tito lidé se mylně domnívají, že díky tomu, že člověku neoplatí jím učiněné zlo, takže si dotyčný uvědomí svoji chybu a již ji nezopakuje. Jinými slovy řečeno, uvěřili tomu, že ve druhém učiněným dobrem vyvolají dobro a tím se ten druhý polepší.
Bohužel málokdy se stane, že se člověk v takovémto případě díky dobru polepší. Většinou to má zcela opačný efekt. Když člověk udělá něco špatného, tak to může udělat ze dvou příčin. První příčinou je to, že si to dotyčný neuvědomil a udělal něco špatného neúmyslně. Druhou příčinou je to, že to dělá vědomě a že zkouší, zda mu to projde, zda si to může dovolit. V obou dvou případech je však zapotřebí dát dotyčnému na vědomí, že udělal něco špatného a že si to dovolit nemůže.
Pokud však není jednoznačně dáno najevo "tudy ne", tak dotyčný člověk bude to špatné nevědomě dělat i nadále, anebo to bude dělat vědomě s pocitem, že mu to bude procházet a že si to může dovolit.
Proto je důležité dát čitelně najevo, že dotyčný člověk udělal něco špatného. Jenomže reakce typu "když ty po mě kamenem, já po tobě chlebem" toto čitelně najevo nedává, takže dotyčný člověk defacto dostává svolení, že se tak chovat může i nadále.
2. extrém - zlo oplácet zlem
K tomuto extrému se obyčejně uchýlili lidé, kteří se nesprávně poučili z toho, že když bylo zlo opláceno dobrem, takže to nikam nevedlo. Proto hledali nějaký jiný způsob, jak se bránit nekalostem druhých a jak jim dát jednoznačně najevo, že si to nesmí dovolit.
Tito lidé se rozhodli, že zaujmou tvrdší stanovisko. Bohužel v obavě, aby to bylo dostatečně razantní, však začali sklouzávat k tomu, že "trest" byl tvrdší než samotný přestupek. To vedlo k tomu, že jimi potrestaní lidé se však často také nenapravili, protože uvnitř cítili, že trest byl tvrdší, než si zasloužili, což v nich vyvolávalo vzdor a potřebu to oplatit.
V některých krajních případech lidé způsob chování "oko za oko, zub za zub" začali používat jako preventivní obranu. Tzn. že ještě dříve než jim bylo spácháno nějaké zlo, kdy třeba jenom přišla hrozba tohoto zla, tak již dopředu, preventivně, se tomuto zlu bránily zlem. Tím chtěli zabránit tomu, aby se jim někdo mohl ublížit.
V obou popsaných případech jejich reakce vyvolávaly další zlo a lidé si začali uvědomovat, že toto zlo také nevyřeší. Toto ostatně výstižně popisuje tvrzení: Pokud se lide budou řídit heslem "oko za oko, zub za zub", nezbudou na světě jiní lidé, než slepí a bezzubí.
Takže shrneme-li předcházející řádky, tak tvrzení "oko za oko, zub za zub" vzniklo jako návod, jak se postavit ke zlu a z dosavadních řádek bohužel jednoznačně vyplývá, že to není návod správný.
Jak je tedy možné, že je ocitován a doporučován v Bibli?
Při výuce jsme vícekrát říkaly, že v původní Bible je pravdivá. Bohužel všemi možnými překlady a úpravami Bible došlo ke změně smyslu toho, co v ní kdysi bylo původně napsáno. Toto naše tvrzení dokazují i následující řádky, které byly nedávno zveřejněny v Britských listech i ohledně tvrzení "oko za oko, zub za zub":
Lidé vesměs tvrzení "oko za oko, zub za zub" spojují s odplatou, která by měla být adekvátní provinění. Tak něco na způsob "zločin a trest".
Pokud však rozebereme "oko za oko, zub za zub" v původním hebrejském jazyce, dojdeme k překvapujícímu závěru. V samotné hebrejštině má toto tvrzení diametrálně odlišné vysvětlení. Doslovný překlad lze poněkud nesmyslně interpretovat jako "oko pod okem, zub pod zubem". Podle starých židovských rabínů to mělo znamenat, že tvé oko je stejně vzácné jako oko tvého souseda. Člověk si podle nich měl uvědomit, že všichni lidé mají před Všemohoucím Bohem stejnou hodnotu. Nikdo není upřednostňován. Ten, kdo si na sobě zakládá, tak si má uvědomit, že není lepší než ostatní lidé okolo něj. Naopak ten, který se cítí nedoceněný, tak takový člověk si má uvědomit, že není horší než jiní lidé. Toto by mělo vést lidi k pokoře a díky tomu by se mohlo předejít jakémukoliv zločinu, který by lidé chtěli spáchat vůči jiné lidské bytosti. Nejenom proti jejich oku, nebo zubu, ale proti celé lidské bytosti.