Avenna

Proč má člověk strach o sebe či o své blízké II.

Článek pro začátečníky

Předchozí část článku...

II. skupina: lidé, kteří se bojí vlastní nemohoucnosti

V této skupině lidí jsou lidé, kteří nechtějí být nikomu na obtíž a proto se moc bojí o to, aby se jim nic nestalo. Tito lidé se moc bojí být odkázáni na pomoc někoho jiného.

Ve skutečnosti se tímto strachem paralyzují a zbytečně si jím kazí dny, protože svým strachem o sebe stejně nezabrání případné nemohoucnosti.

A s opatrností to není potřeba přehánět, protože v tomto případě se opatrnost přehoupne ve strach a má pak dalekosáhlé a nepříjemné důsledky: takovýto člověk se stává pasivním. Časem si odvykne od mnoha činností, které by mu mohly nemohoucnost přinést.

Například takovýto člověk časem přestane vycházet na ulici (co když mne porazí auto?), přestane mýt okna (co když spadnu ze štaflí?), přestane lézt do vany (co když v ní uklouznu?), přestane chodit po schodech či jezdit v tramvaji (co když v tramvaji na schodech upadnu?), přestane chodit v zimě ven (co když uklouznu a spadnu?) atd.

Takovýto člověk si neuvědomuje, jak závažných věcí se touto pasivitou dopouští: odvykne si od činností, které ho trénovali v jeho reakcích. Stane se totiž netrénovaným - jeho reakce se zpomalí, stanou se nedostatečnými. A právě touto svojí pasivitou si dotyčný způsobí nemohoucnost.

I když se takovémuto člověku díky jeho nedostatečným reakcím nic nestane, tak stejně se časem stane plně závislým na pomoci jiných lidí, protože se sám bude bát dělat určité aktivity nezbytné pro jeho život: hygiena, nákupy, úklid... Tudíž strach o sebe v tomto případě paralyzuje člověka a znepříjemní mu život - výsledek je ten, že stejně ta nemohoucnost nastane.

Takovýto člověk si má říci, že když upadne, tak se zase zvedne, když se ztratí, tak se zase nalezne apod. Ale alespoň sám za sebe udělá vše, aby byl v dobré kondici, trénovaným a s rychlými, vycvičenými reakcemi.

Následující část článku...

Katka Kuňová

19. prosinec 2005