Může se povaha člověka změnit? IV.
Ohodnocení článku
Článek byl čtenáři ohodnocen jako velmi zajímavý.
Článek už jste oznámkoval/-la.
Vaše hodnocení: moc zajímavý
Článek pro začátečníky
Předchozí část článku...
Varianta odpovědi v anketě:
Povaha člověka se může změnit, ale jenom pod hrozbou, a to pouze na čas.
Ti, kteří hlasovali, že změna povahy je možná, ale jenom pod hrozbou, a to pouze na čas, také hlasovali na základě svých zkušeností.
Tito lidé se museli hodně zklamat v tom, že věřili ve změnu povahy a ta se nekonala.
Obvykle se tak děje u rozhádaných partnerů, kdy hrozí, že ten jeden odejde (či už odešel) a ten druhý zoufale dělá na sobě veškeré změny, které mu byly předloženy jako důvod k odchodu.
Obvykle se již jedná o hodně velké nešvary - nesprávné reakce v údajné povaze člověka, např.: sobeckost, nespolehlivost, neplnění slibů, závislosti (kouření, pití, hry, práce), lhaní, podvádění. Člověk, který údajně má v povaze tyto nešvary, ve skutečnosti je pouze na tyto nešvary zvyklý - je zvyklý takto reagovat na určité podněty. Ale i od takovýchto reakcí si člověk může i odvyknout a tím se změnit.
Ovšem, takovýto člověk, který chce změnit svoji povahu, musí splnit pět základních podmínek:
- musí mít důvod, proč se změnit
- musí upřímně chtít
- musí věřit, že to dokáže
- musí se pro změnu svých reakcí upřímně rozhodnout
- musí tuto změnu dodržovat dostatečně dlouhou dobu, aby mu ta změna vešla "do krve" - aby se stala jeho součástí, přirozeností.
Pokud dotyčný splní těchto pět podmínek a začne na sobě upřímně pracovat (měnit svoje zlozvyky v jiné zvyky), tak i ten člověk s tou nejnesnesitelnější povahou se může změnit v kvalitního, oblíbeného, příjemného a vyhledávaného a důvěryhodného člověka se skvělou povahou.
Každý člověk má možnost se změnit.
A na každém záleží, zda tuto možnost také využije.
A pokud se člověk rozhodne, že tuto možnost využije, pak si také sám reguluje i to, do jaké míry tuto možnost využije - do jaké míry se změní.
A jestliže člověk tvrdí, že se chce, ale nemůže změnit, tak takovýto člověk ve skutečnosti lže, vymlouvá se a se vlastně změnit nechce. Každý člověk má totiž možnost se změnit. Záleží však, jestli ji chce doopravdy využít.
Zde se ještě zastavím. Moderní psychologie tvrdí, že povaha člověka se nemění. Psychologie například tvrdí to, že když jednou člověk byl alkoholikem, tak jím zůstává do konce života, bez ohledu na to, zda abstinuje či nikoli. Pro tento případ psychologie zavedla termín: abstinující alkoholik.
Velice striktně s tímto nesouhlasím. Takovýto termín je ortel a takovýto názor degraduje člověka. Znevažuje jeho nápravu, jeho novou etapu života a zbavuje ho možnosti stát se lepším. Tím, že psychologie nazývá abstinenta abstinujícím alkoholikem, ho staví do světla: "Dejme si na tebe pozor, protože jsi pokrytec, protože i když abstinuješ, stejně jsi alkoholik. A je jedno, že jsi pil pět let do němoty a že už třináct let jsi naprostý abstinent a na alkohol nemáš ani pomyšlení, ani ti nechybí a že se za to období podlehnutí alkoholu stydíš. Zkrátka to, že nyní abstinuješ, je tvoje přetvářka a basta fidli. Nikdy se nemůžeš změnit. Jednou jsi se takovým stal a už nikdy se nemůžeš stát nikým jiným."
Jak takovému člověku musí být?
Vždyť takovýto názor psychologie je srážením toho dotyčného člověka.
Já být tím alkoholikem, tak si připadám jako pokrytec, který si hraje na lepšího. Vždyť ho takto psychologie označuje. Ve skutečnosti člověk, který již nepije a nemá na alkohol ani pomyšlení a ani ho nepotřebuje a v duchu si ho ani nemusí zakazovat, není žádným abstinujícím alkoholikem. Je to člověk, který alkoholikem byl (to si nikdy neodpáře), avšak už není.
Toto období alkoholismu je pro takového člověka už pouhou minulostí. A pokud tuto minulost už nikdy nezopakuje, stane se pro něho "jen" neblahou, nežádoucí a již nepotřebnou zkušeností - životní etapou, která skončila a která byla součástí jeho přerodu ve vědomější bytost, která už toto nikdy nezopakuje.
Přece pokud jsem lhala a nyní už nelžu, tak mne nemůže moderní psychologie nazývat pravdomluvnou lhářkou. Je to stejně absurdní, jako kdyby psychologie tvrdila o motýlu, že to není motýl, ale že je to létající housenka.
Doporučuji všem, kteří se s takovýmto názorem setkají, aby se jím nenechali jakkoli ovlivnit, odradit, protože tento názor je naprosto scestný a je lživý. A tím, co není pravda, se člověk nemá a nemusí zabývat, řídit se tím a natož se tím trápit...
Následující část článku...
Katka Kuňová
8. listopad 2005