Avenna

Proč má člověk strach o sebe či o své blízké IV.

Článek pro začátečníky

Předchozí část článku...

Například pokud byl člověk v minulosti zamilován a dával svému partnerovi vše, co měl, absolutně se mu přizpůsobil, zbavil se přátel, rodiny, koníčků a pak ho partner přesto opustil, tak takovýto člověk může tuto zkušenost zpracovat následně čtyřmi způsoby, z nichž je jenom jeden způsob správný:

1. bude dávat hodně a nebrat nic nebo málo

Člověk se z minulé zkušenosti nepoučí a tudíž bude praktikovat tytéž chyby i v budoucím vztahu.

Bude se novému partnerovi obětovat. Tedy například mu umožní udělat si školu vedle zaměstnání a následně kariéru; bude kupovat nové oblečení partnerovi a sobě nic; bude dělat zázemí - prát, vařit (jenom podle toho, co chutná partnerovi); bude se starat o děti; bude zařizovat (nejvíc věci partnera); budou se stýkat jenom rodinou a přáteli partnera; bude podporovat jenom koníčky partnera; budou jezdit na dovolenou jenom tam, kde se partnerovi líbí atd. A sám nebude rozvíjet žádné svoje vlohy ani potencionál, nebude uplatňovat svoje chutě, potřeby, přání...

Takto vypadá dávání a nebraní.

A bolest, kterou člověk časem nutně prožívá v tomto vztahu, moudře říká: "Takto to nedělej..."

2. bude brát hodně a nedávat nic nebo málo

Člověk se z minulé zkušenosti poučí, ale jinak než má. Tudíž takovýto člověk si řekne něco na způsob: "Byl jsem hloupý, že jsem tolik minulému partnerovi dával, už to dělat nebudu, už nebudu hloupý..."

Tudíž si v novém partnerství začne osvojovat i ty věci, které mu nenáleží. Bude chtít, aby se mu nový partner absolutně podřídil a sám nebude dávat nic. Bude si slepě uplatňovat jenom svoje koníčky, svoje zájmy; bude si hlídat peníze a nebude se o ně dělit; bude si kupovat jenom to, co se líbí a hodí jemu; nebude chtít být rodičem a pokud se už jím nedopatřením stane, tak se bude chovat tak, jakoby ani rodičem nebyl; bude chtít, aby se vařilo podle jeho chutí; bude chtít, aby se jezdilo na dovolené tam, kam se jemu zlíbí; bude schopen jezdit na dovolené sám bez partnera; sní z lednice vše, bez ohledu na to, zda nejí jídlo někoho jiného; nebude se dělit s nikým o radosti; nekoupí nikomu dárky (nebo jenom ve slevě, nebo dá svoje, které nepotřebuje a které byly již jednou darované); zapomíná na narozeniny a svátky druhých lidí; navštěvuje minimálně či nenavštěvuje vůbec rodinu svého partnera, ale pouze svojí; nechce zvíře, aby se o něj nemusel starat; nepomáhá v domácnosti; vyhýbá se povinnostem; nezajímá se o zvelebování svého bydlení; nekupuje věci do domácnosti pro ostatní, ale pouze pro sebe či své pohodlí...

Zkrátka takovýto člověk vidí jenom sám sebe a jenom bere (pro sebe), a sám nedává nic nebo žalostně málo. Takovýto člověk navíc trpí strachem, že bude ošizen, že bude mít málo atd.

Takovýto člověk časem zůstává sám (kdo by taky chtěl takovéhoto sobce) a to ho bolí. Tato bolest mu však také moudře radí: "Takto to nedělej..."

3. nebude ani dávat ani brát

Svoji bolestivou minulost, kdy dotyčný člověk dával nesprávné věci v nesprávné míře, lze zpracovat i takto.

Takovýto člověk se už raději nebude pouštět do žádných vztahů. Už nebude chtít ani dávat a ani brát.

Takovýto člověk si vymyslí "výhody" trvalé samoty: nikomu se nemusím přizpůsobovat; nikomu se nemusím zpovídat; s nikým se nemusím dělit; nikdo mi nebude nic přikazovat a diktovat; nikdo mi nebude lhát a ani mě nebude podvádět; na nikoho nemusím čekat; nemusím se bát, že mne okrade apod. Takovýto člověk těmto "výhodám" mnohdy uvěří - vsugeruje si, že jsou výhodné.

Bohužel mnoho lidí žije takovýmto způsobem života na základě nesprávně zpracované zkušenosti z minulosti. Tito lidé ale nejsou šťastni. Sice si namlouvají, že jsou šťastnými, ale ve skutečnosti šťastnými nejsou.

Každý člověk, který se totiž rozhodl pro toto řešení, nosí v sobě skrytý smutek, který si nechce připustit ani on sám. Sice navenek žije poklidným způsobem života, ale uvnitř prožívá nicotu.

Často takový člověk časem upadá i navenek, protože ho nikdo nemotivuje: chodí neupravený, časem smrdí, má doma nepořádek, nevaří si pořádně, časem nechodí ani ven atd. Nic neřeší (nemá s kým) a bere to jako výhodu.

Ve skutečnosti se však obral o možnost s někým sdílet svůj svět, motivovat se, dělit se o radosti i starosti, prožívat pocity pochopení, porozumění lásky - milování.

Takovýto člověk nemá možnost znásobovat svoji radost a zmenšovat svůj smutek tím, že se podělí.

Takovýto člověk se rozhodl pro nicotu a libují si v ní.

Porovnává pořád s horším, ale neporovnává s lepším. Kdyby však začal porovnávat s lepším a dal si naději, byl ochoten dávat i brát, tak by se nicota vystřídala s možností zažít pocit naplnění.

I takovýto stav, kdy dotyčný nedává a ani nebere (namlouvá si, že to nepotřebuje, ale opak je pravdou), časem bolí (i když si tu bolest málokdo navenek přizná, protože by s tím musel něco udělat). A i v tomto případě ta bolest člověka přišla poučit, že tudy správná cesta nevede.

4. začne dávat i brát správné věci ve správné míře

Takovýto člověk se z minulosti poučí a řekne si: "Bylo špatně, že jsem dával přehnaně. Ale nebudu kalkulovat v budoucím vztahu a dávat jenom formálně. Budu sám za sebe dávat tolik, abych se i zpětně mohl podívat a říci si: mám čistý štít - sám za sebe jsem dal dost, aby vztah mohl fungovat, a to bez ohledu na to, kolik dával ten druhý. Zodpovídám se za to, co dávám já a to, že druhý partner nedával do vztahu 100%, za to si zodpovídá sám. Já mám svědomí čisté." Tudíž takovýto člověk by se měl řídit pravidlem "každý chvilku tahá pilku".

Ve vztahu tedy člověk:

• se má dělit s partnerem o příjem, a to bez ohledu na výši příjmu
• totéž má nechat udělat i partnera - vše napůl
• nemá mít žádné skryté rezervy (tzv. černý fond)
• totéž má žádat i po partnerovi
• má mít rozhodovací pravomoci o nákupech stejné jako partner
• má jídlo kupovat dle chutě obou (oba partneři by měli znát vzájemné chutě: nejoblíbenější zmrzlinu, jogurt, jídlo, zákusek, pití atd.)
• má jezdit dovolenou s ohledem na přání a představy své i partnera, nebo jednou podle jednoho a podruhé podle druhého, ale ne unuděně, z donucení, ale přejícně. Nikdy nemá jezdit na dovolené sám bez partnera. Pokud partnera zajímají motýly a chtěl by jet na dovolenou se sdružením motýlkářů, tak by se měl člověk přemoci a měl by to pro něj udělat a má jet s ním a neznechucovat mu to. A příště by měl partner udělat totéž.
• si má s partnerem navzájem pomáhat, a to nejen doma, ale i v koníčkách
• má kupovat oblečení a boty oběma stejně, a to i ve stejných cenových relacích (bez ohledu na výši příjmu jednoho či druhého)
• má stejné pravomoci k autu, či má stejně drahé auto jako partner (dle možností rodiny) - měla by vládnout vstřícnost, ochota se dohodnout
• má podporovat svého partnera ve správných koníčkách
• se má dělit o domácí práce přiměřeně vytíženosti
• se má s partnerem navzájem chválit a také se o sebe navzájem zajímat (nejen jeden se má zajímat o to, co bylo v práci, či jak se partner vyspal)
• péče o děti má být stejná a dobrovolná
• se má s partnerem navzájem rozmazlovat - jednou jeden udělá druhému masáž či snídani do postele, napustí mu vanu apod. a pak to druhý udělá tomu prvnímu
• si má ponechat přátele, kteří jsou pro jeho rodinu přínosem, kteří ho nenavádějí k neřestem a od rodiny, ale kteří stmelují rodinu - berou oba partnery upřímně jako celek
• si má tytéž kvalitní přátele ponechat i z partnerovi strany. Pokud nejsou přátele kvalitní a není o co stát, tak není správné udržovat nekvalitní "přátelství" jenom ze zvyku, či z lítosti, či ze sobectví.
• má udržovat styky s tou rodinou, která bere upřímně i jeho partnera jako člena rodiny a ne jako břímě
• má ctít oslavy a nemá zapomínat na dárky (dárky jsou ukazatelem míry zájmu o vnitřní svět toho druhého)
• atd.

Šlo by napsat ještě mnoho správných věcí, které by si vzájemně měli partneři dávat a které by partneři měli i s radostí brát...

Lze tedy i nesprávnou zkušenost zpracovat do těchto ideálních stavů. A je na každém, jak zpracuje zkušenost, kterou v minulosti měl.

A pak už se takový člověk nemusí bát, že přijde bolest. V takovém případě totiž žádná bolest už nepřijde, protože už nemusí člověka navést na lepší cestu. Tudíž člověk se nemá a ani nemusí bát o sebe z důvodu strachu z bolesti na základě minulosti.

Následující část článku...

Katka Kuňová

9. leden 2006