Avenna

O semináři N. D. Walsche - Král je nahý  II.

Článek pro začátečníky

Předchozí část článku...

Zavádějící výroky

Na semináři zaznělo několik výroků, které mohou člověka, který těmto výrokům uvěří, poškodit.

Mám tím na mysli poškodit jeho smýšlení a potažmo, bez nadsázky, i negativně ovlivnit kvalitu jeho života.

Z úst pana Walsche třeba zazněl výrok:

"NĚCO není NIC, dokud neřekneme, že to něco je."

Tudíž touto větou vlastně řekl:

Dokud nepojmenujete určitou skutečnost, do té doby tato skutečnost neexistuje. Jenomže tento výrok není pravdou.

Přece, když mne například obelže dítě, tak ta skutečnost, že mne moje dítě obelhalo, existuje bez ohledu na to, zda si ten fakt pojmenuji, nebo připustím.

Když pan Walsch přednesl tuto větu, zaznamenala jsem z publika souhlas s touto větou a dokonce i nadšení. Přitom tento výrok je hodně zavádějící, je zneužitelný a navíc způsobuje nemalé škody v duších lidí.

Není vůbec těžké si představit lidi, kteří si na základě tohoto zavádějícího výroku pana Walsche řeknou: "Dokud se nepřiznám k tomu, že dělám něco nekalého, tak to vlastně není. A já se raději nepřiznám - byl bych hloupý, abych někomu řekl, co za nekalosti dělám. Budu dělat jako že nic."

A někdo třeba ještě dodá: "Tudíž ty nekalosti mohu dělat dál a tím, že je neřeknu, tak ty nekalosti vlastně nejsou - jsou ničím."

Takovýto člověk pomlčí o věcech, které dělá nekale a bude si namlouvat, že vlastně nikomu neubližuje svými nekalostmi, když o nich ten druhý nemá údajně ani ponětí. A někdo v těch nekalostech na základě takovéhoto smýšlení bude nerušeně pokračovat.

Ve skutečnosti je to jinak. Ve skutečnosti platí: NĚCO je NĚČÍM (a ne ničím), i když neřekneme, že to NĚCO JE.

Ráda bych to ještě rozvedla a dala do jiné podoby:

I když člověk nechce mluvit o určitých věcech, i když se nechce přiznat či doznat k určitým věcem, které udělal, tak přesto všechny ty věci, o kterých člověk mlčí, zkrátka JSOU. A jsou, i když je člověk neřekne, i když se k nim člověk nehlásí.

Například, když člověk lže, tak ta jeho lež je lží, bez ohledu na to, zda se k ní člověk přizná či nikoli, bez ohledu na to, zda to, že lže pojmenuje či nikoli.

A lež zůstane lží navěky. Fakt, že někdo lhal, zůstane skutečností, ke které člověk má možnost se určitým způsobem postavit. A je moc důležité, jak se k této nelichotivé skutečnosti člověk postaví - zda z ní udělá již vzpomínku, nebo zda bude ta skutečnost současností.

Lež, pokud ji člověk vyřeší (doznáním, odškoděním a vyvarováním se lži do budoucna), se tudíž může stát pouhou vzpomínkou, kterou už člověk odčinil, napravil a nikdy nezopakuje.

Nebo lež zůstane přetrvávající skutečností, která umožní člověku se podle této skutečnosti zařídit různě: zatajování pravdy, popírání, vyhýbání se tématu, znevažování závažnosti lži, opakování lži, atd.

Když člověk krade, tak je ta krádež krádeží, bez ohledu na to, zda se k ní člověk přihlásí či nikoli. Když člověk podvádí druhého člověka, tak ten podvod zůstane podvodem, ať o něm pomčí, nebo ať se snaží ten podvod zamaskovat. Zkrátka, cokoli, co člověk udělá, je a zůstane tím něčím, ať to člověk řekne či nikoli, ať to člověk bude chtít popřít, či nikoli.

Vše, co člověk udělá, na co pomyslí, co řekne, začne zkrátka být NĚČÍM a JE TO NĚČÍM bez ohledu, zda to člověk řekne nahlas či nikoli.

Je moc zajímavé si uvědomit tyto fakta týkající se existence skutečnosti a vytváření skutečnosti.

Každý člověk bez výjimky se podílí na vytváření skutečnosti.

Každý člověk se podílí na vytváření skutečnosti bez ohledu na to, zda se mu to líbí, či nikoli, zda si to uvědomuje či nikoli. Každý člověk se podílí na vytváření skutečnosti stejným a naprosto přesným podílem.

Vytváření skutečnosti nemůže zastavit žádný člověk.

I ten, kdo údajně nic vytváří, vlastně vytváří skutečnost, že nic nevytváří.

Každý člověk si musí uvědomit, že nikdy nezastaví proces vytváření skutečnosti. Může však ovlivnit kvalitu skutečnosti.

Ale znovu zdůrazňuji, že žádný člověk nemůže popřít skutečnost, která už byla vytvořena a která existuje nezávisle na něm. Proto pan Walsch nemá pravdu v tomto svém výroku.

A nezáleží na tom, zda to svoje rozhodnutí vytvořil pouhou myšlenkou či vnějším činem.

Není ani důležité, zda člověk nahlas řekne, že se pro NĚCO rozhodl. V daný okamžik to již existuje už jenom tím, že TO NĚCO vzniklo v jeho hlavě. A ono TO NĚCO ovlivňuje nejen člověka, který to NĚCO vytvořil, ale v různém poměru i ostatní lidi.

Existuje i pravidlo, které říká:

To znamená, že člověk nikdy nemůže vyřešit to NĚCO, co nepojmenuje a co existuje.

Ono to sice existuje, ale pro mnoho lidí navenek ne, protože si to nechce připustit, přiznat ani pojmenovat z různých důvodů.

Je moc důležité si uvědomit, že to, co nepojmenujeme, nikdy nevyřešíme.

Proto by se člověk neměl bát pojmenovat cokoli, co v sobě nosí. Protože jinak se bude trápit, kvůli tomu, co v sobě nosí, třeba celá léta. A tím, že to NĚCO nebude chtít pojmenovat, si nedá možnost, aby to NĚCO mohl napravit.

Nic, co člověk pojmenuje, není neřešitelné. Jinými slovy, všechno, co člověk pojmenuje, je řešitelné.

Například dokud člověk nepojmenuje (samozřejmě správným způsobem) to, co mu vadí ve vztahu k partnerovi, k sousedce, k matce, k dítěti, tak to nemůže vyřešit.

Kéž by toto lidé poznali, jak moc je potřebné říkat vše, co má člověk tzv. na duši.

Je ovšem nutné zdůraznit, že to, co má člověk uvnitř, by měl říkat hezkým a přijatelným způsobem. Ono totiž to NĚCO, co člověk někde uvnitř nosí, opravdu existuje. A člověk dělá velkou chybu, když si myslí, že to, co uvnitř nosí, vlastně neexistuje.

Kolik případů jsem ve své praxi měla, kdy jsem pojmenovala lidem něco, co si odmítali připustit, protože se toho z různých důvodů báli. A pak, když už to NĚCO bylo mnou pojmenováno, tak ten dotyčný člověk přesně znal, že to, co nechtěl uznat, vlastně existovalo, i když to předtím popíral.

Ta úleva, která pak po pojmenování toho NĚČEHO uvnitř přichází, je obrovská. Lidé jsou jako zbaveni břemena. Touto úlevou to ovšem nekončí, ale úleva dává člověku možnost a sílu s tím břemenem něco udělat - nadobro ho vyřešit. Nejen na chvíli, ale přímo trvale si ulevit.

Pan Walsch ovšem svým tímto výrokem připravil lidi o možnost si ulevit a zbavit se břemena. Lidé, kteří mu uvěřili, budou popírat to, co v sobě mají a tudíž nebudou mít potřebu cokoli, co uvnitř nich existuje, řešit. Tím se ti lidé sami dostanou do stavu, že budou všechno to, co někde nosí uvnitř, různými způsoby popírat - tzv. "zametat pod koberec".

Buď zvolí taktiku předstírání, že si uvnitř nic nemyslí, nebo zvolí mlčení, či zapíjení alkoholem, nebo utíkání do práce či k TV, apod. Po létech takovéhoto zametání stejně každý pochopí, že zametání pod koberec nic neřeší.

Pan Walsch by si měl být více vědom moci svých slov a neměl by říkat něco, co je v rozporu s pravdou, protože poškozuje lidi. Žel, jak ukáží další pokračování tohoto článku, takovýchto zavádějích výroků bylo více.

Následující část článku...

Katka Kuňová

24. září 2004