Avenna

Studijní okruh Zdraví duše

... chceme každého naučit, že šťastným může být člověk nejenom v pohádkách, ale i ve svém každodenním životě ...

Lidská duše...

Na jedné straně je to pojem, který je uznávaný na celém světě, a to jak laiky, tak i vědci.

Na druhé straně však ani dnešní moderní věda neumí zodpovědět základní otázky o ní.

Např. ve které části lidského těla se duše nachází, jak vypadá, z čeho se skládá a jak dlouho existuje…

Je velmi udivující, že vědci výzkumu lidské duše nevěnují takovou pozornost, jako věnují výzkumům jiných částí lidského těla. Vždyť vědci otázku existence lidské duše de facto pomíjejí...

Přesto duši všichni lidé, včetně těchto vědců, berou jako nedílnou součást jich samotných.

Lidé si uvědomují, že některé věci v jejich životě je "hladí" po duši a jiné že zase jejich duši drásají.

Jedni se v životě snaží dělat věci tak, aby měli klid na duši. Druzí se zase takto chovat ani nesnaží a tvrdí o sobě, že mají hříšnou či zaprodanou duši.

Uvnitř takovýchto lidí se ovšem po čase "z ničeho nic" začne ozývat hlas jejich duše v podobě výčitek svědomí. Někteří z těchto lidí se snaží tento vnitřní hlas v sobě umlčet, jiní chtějí před ním utéct či se ho pokouší zaspat.

Jsou lidé, kteří věří tomu, že si svoji duši očistí tím, že se pomodlí. A jiní si chtějí očištění své duše koupit v podobě tzv. odpustků...

V některých rodinách se ještě dodnes dodržuje zvyk, že když někdo doma umře, otvírá se okno, aby jeho duše mohla ven...

Je tedy nesporné, že duše existuje v každém z nás.

A co je zcela nezpochybnitelné, je to, že rozpoložení duše člověka má zásadní vliv na to, jak se dotyčný člověk cítí.

Přesto o ní lidé tak málo znají a je to pro ně něco velmi abstraktního a těžko představitelného.

I proto se lidé ve svém životě zaměřili především na uspokojování potřeb svého těla - posílají mu všelijaké pochoutky (někdy až zbytečně moc), pijí vybrané nápoje, kupují mu anatomické židle atd.

Lidé se svému tělu věnují, protože znají, že v opačném případě by jim tělo přestalo dobře sloužit.

Ale co duše? Vždyť i ta má své potřeby.

Jenomže většina lidí nezná ani svoji duši, ani její potřeby.

Tudíž se ani o duši nemohou dobře starat, ani jí nemohou dávat to, co potřebuje.

Taková duše strádá a lidé podvědomě strádají s ní…

Dvouletá výuka studijního okruhu Zdraví duše:

přináší poznání lidské duše

... poznání lidské duše přináší jeden vzácný krásný pocit - pocit, že existuje "někdo", kdo mě stoprocentně chápe a kdo mě neodsuzuje za všechny moje chyby. Že existuje "někdo", kdo navzdory těm špatnostem, které jsem v životě udělal, mi fandí a stále mi věří ...

konkrétně pojmenovává, co duši naplňuje a co ji naopak ubližuje

... poslední dobou je možné často slyšet doporučení: "pokud se chceš cítit šťastný a v duševní pohodě, začni tím, že se naučíš mít rád sám sebe". Ten, kdo by se nechtěl cítit šťastný a v duševní pohodě, by byl sám proti sobě. Jak ale dosáhnout toho, aby se člověk měl rád i s tím velkým nosem, odstátýma ušima či s tou lysinou na hlavě?

Někteří lidé to zkoušejí podle rady: "každé ráno se na sebe dívej 5 minut do zrcadla a opakuj si stále dokola - mám se rád, mám se rád...". Jenomže tato autosugesce, kdy si dotyčný člověk snaží namluvit, že se má rád, není ničím jiným než "znásilňováním" sama sebe. A znásilňováním sama sebe nikdy nejde dosáhnout skutečné duševní pohody. Duševní pohody ve vnímání sama sebe lze dosáhnout jedině tím, že člověk pochopí hlubší smysl svého vzhledu a uvědomí si, v čem tkví skutečná "kvalita člověka" ...

objasňuje z čeho vzniká onemocnění duše a jak si ji uzdravit

... schizofrenie vzniká u lidí, kteří se neumějí z různých důvodů vyrovnat se skutečnou realitou a raději utíkají do svého světa. Takové lidi trvale neuzdraví to, že se jim podávají medikamenty na tlumení, protože to jejich problém nevyřeší. Takovýmto lidem je potřeba dát konkrétní a fungující návod, jak se mají s tím, co okolo sebe vidí, vyrovnat ...

pojednává o tom, že v životě neexistuje náhoda, ale že naopak každý lidský život podléhá určitým "neviditelným" zákonitostem

... existuje rčení "boží mlýny melou pomalu, ale spravedlivě". Mnoho lidí však pochybuje o tom, zda ty mlýny v dnešní době ještě vůbec melou. Vždyť na jedné straně se někteří jedinci můžou chovat jakkoli ošklivě a stejně se jim nic nestane a na druhé straně je někdo dobrákem a doplácí na to celý svůj život. Proto si lidé tolik kladou otázky: "Existují vůbec ty mlýny? A pokud ano, melou ještě vůbec?" ...

rozebírá vnitřní předpoklady každého člověka

... říká se, že "Příroda" někomu nadělila zlatého slavíka v hrdle, někomu geniální mozek, u někoho nešetřila krásou a že na někoho již nevybylo. Je však pravdou to, že "Příroda" před narozením někomu "nadělila" více a někomu méně? Anebo "Příroda" nadělila všem stejně, ale někteří lidé všechny její dary, které dostali do "vínku" neumí využít? …