Mýty o osobnosti člověka - sangvinik IV.
Ohodnocení článku
Článek byl čtenáři ohodnocen jako moc zajímavý.
Článek už jste oznámkoval/-la.
Vaše hodnocení: zajímavý
Článek pro začátečníky
Předchozí část článku...
Proč jsem psala, že naši studenti měli smutek v očích, když jsme probíraly na nedávném semináři slovo naivní?
Z předešlé části článku je to již mnoha čtenářům určitě jasné.
Ten smutek pramenil z toho uvědomění si, co člověk napáchal právě tím, že si řekl, že už nebude v dané oblasti naivním.
Kolik bolesti si člověk přivodil vyhýbáním se naivitě: svojí vypočítavostí, neuznanlivostí, svými lžemi a neupřímností, pokrytectvím, ziskuchtivostí a sobeckostí.
Tyto vypočítavé vlastnosti ovšem nejsou součástí přirozenosti člověka. Tyto vlastnosti si člověk vytvořil uměle popřením čistoty - naivity, kterou v sobě má.
A kdo bude chtít, ten si přesně vybaví moment, kdy si třeba řekl "Už nebudu naivní v oblasti věrnosti a tudíž se také dopustím nevěry", nebo "Už nebudu naivně říkat pravdu, protože na tu pravdu doplácím, už nebudu pracovat naivně poctivě, protože mám méně než nepoctivý člověk" atd.
Anketa
Myslíte si, že se povaha člověka může změnit?
Ano úplně, pokud člověk chce.
68Ano, ale i když člověk chce, tak pouze částečně.
18Ano, ale jenom pod hrozbou, a to pouze na čas.
3Ne, protože je to geneticky dané.
4Ne z jiných důvodů.
1Celkem hlasovalo: 94
Hlasování bylo ukončeno.
Tu naivitu stejně lidé v sobě mají a budou mít navěky. Má jí nejen údajný sangvinik, ale i údajný melancholik, cholerik či flegmatik.
Naivitu člověk ze sebe nikdy nemůže vypudit. Jenom ji nemusí používat. Ale i ten, kdo navenek není naivním, tu naivitu v sobě nosí a kdykoli ji může ze sebe dostat.
Zakomponovat do života naivitu v tom pravém slova smyslu - coby čistotu, je pro lidi nepřijatelné. Bojí se naivity a toho, co údajně naivita přináší. Bojí se zranitelnosti, zklamání, zrady, bolesti.
Ve skutečnosti naivita přináší pocit čistého svědomí, který lidé už ani pořádně neznají.
Ten, kdo byl čistým a ostatní ho zradili, obelhali, podvedli, si má uvědomit pocit, který mu nikdy nikdo do hloubky nevysvětlil a přitom je to ten nejdůležitější a nejhlavnější pocit, jaký má mít.
Nikdo mu totiž nevysvětlil nádherný pocit bezdlužnosti - že sám nemá vůči nikomu dluh.
A slovem dluh nemám na mysli jenom dluhy finanční, ale i dluhy typu: dlužím mu omluvu, vysvětlení, pravdu, vyznání apod.
Čistota - naivita totiž dluhy nevytváří.
Pocit bezdlužnosti je pro většinu lidí nepodstatným a málo zajímavým pocitem. Přitom, když se člověk nad tím zamyslí do hloubky, tak si uvědomí, že pocit nemít vůči nikomu dluh je jeden z nevýznamnějších pocitů člověka. K tomuto pocitu se člověk dostane pouze díky bezelstnosti, čistotě - naivitě.
Nepoznamenané malé děti jsou naivními a je nádherné pozorovat jejich "naivní", čistý svět: jak si oduševněle hrají; jak si upřímně povídají; jak si nezištně pomáhají; jak si naprosto věří; jak si nikdy nelžou; jak si ochotně cokoli půjčují; jak se radostně dělí; jak mají samy se sebou trpělivost, když se jim samotným nedaří; jak povzbuzují a utěšují ty, kterým se nedaří; jak mají upřímně rády lidi, věci, zvířata, déšť stejně tak jak slunce; jak se smějí; jak pláčí, když mají důvod; jak nic nezatajují, nepředstírají; jak si na nic nehrají; jak procítěně děkují, prosí, zdraví; jak se procítěně omlouvají...
Tímto obdobím čistoty v dětství prošel každý člověk a každý má tu čistotu, naivitu v sobě, bez ohledu na to, do jaké osobnostní skupiny patří.
Každý člověk na světě (ať je sangvinik, melancholik, flegmatik či melancholik) umí být čistým - naivním. Umí vše dělat tak upřímně a čistě, jak to umí děti, protože byl jednu etapu svého života také tím nevinným, čistým, naivním dítětem. Jenom to teď nechce použít. Ale to neznamená, že tu čistotu v sobě nemá.
Sangvinik je citový, bezprostřední a otevřený, překypuje optimismem a nadšením téměř nad vším.
Každý člověk, který nepodlehne poznamenání okolím, je citovým, bezprostředním, otevřeným, optimistickým a nadšeným.
To, zda člověk vidí sklenici do půli naplněnou vodou, jako poloplnou, nebo poloprázdnou, si člověk řídí sám. A přesně podle toho se také chová.
Každý si sám tedy řídí, jaký bude mít pohled na svět. Vždyť i ten největší optimista se může stát negativistou, pokud dovolí, aby ho něco negativně poznamenalo.
To, nakolik člověka poznamenají jeho životní situace, si člověk řídí sám. Není dané povahou lidí, jak se vyrovnají s úmrtími, s neúspěchy či nezdary. Je to jenom na jejich vlastním rozhodnutí, jak naloží s takovým traumatem.
Nikdo není bezmocným čelit "ranám osudu". Každý člověk je schopný se vypořádat ve svém životě s jakoukoli, i s tou nejtraumatičtější událostí tím správným způsobem. Každý člověk, ať je to sangvinik, melancholik, cholerik či flegmatik, si sám řídí, jak se postaví ke svému životu. Zda bude chtít být citovým, či nikoli. Zda se rozhodne být bezprostředním, či si zvolí zůstat stydlivým, uzavřeným.
Každý člověk musí mít však důvod k tomu, proč nechce být optimistickým a nadšeným.
Obvykle se setkávám při konzultacích s jevem, že se lidé vyhýbají optimismu a nadšení proto, že se bojí bolesti a zklamání. To, že se bojí a proto se neprojevují optimisticky, neznamená, že uvnitř nejsou schopni být optimistickými a nadšenými.
Tento postoj obvykle pramení z nesprávně zpracovaných zkušeností, kterými si tito lidé prošli ve svém životě. Ale pokud sebe víc flegmatičtější člověk tyto zkušenosti zpracuje správně, tak se i takovýto člověk dokáže opět chovat bezprostředně, přiměřeně otevřeně, optimisticky a nadšeně.
I sebedepresivnější člověk, pokud správně zpracuje své životní zážitky, dokáže být člověkem, který je upřímně nadšeným, aniž by na to potřeboval jakékoli medikamenty.
Je výborné to, že tyto nesprávně zpracované zkušenosti, které ovlivnily chování člověka, jde zpracovat správně i dodatečně. Pokud to člověk dovolí, tak lze tyto zkušenosti zpracovat správně i s odstupem desítek let.
Jde jenom o to, aby člověk chtěl tento traumatický zážitek, který ho negativně poznamenal, otevřít a zpracovat správně, tedy bez předsudků, sebelítosti a ortelů typu nemám v sobě schopnost být optimistou apod.
Jakmile tento zážitek člověk zpracuje správně, tak si dává možnost stát se opět tím optimistou, jakým býval do doby, než se nechal poznamenat nesprávně zpracovaným zážitkem.
Sangvinik odjakživa chce vše vědět a tajemství ho provokuje.
Opět nesouhlasím s tím, že toto je typická vlastnost pouze údajných sangviniků. Potřeba vše znát a vědět, odkrýt každé tajemství je přirozeností každého, opravdu každého člověka. Někdo však tuto vlastnost používá či dává navenek najevo více, jiný méně.
Opět sáhnu do osnov naší školy. Pro pochopení této stati je to nezbytné.
Jakmile člověk v sobě potlačí zvědavost a zájem, tak v sobě spustí tři procesy v různé míře:
- začne být nemocným
- začne stárnout
- později začne i umírat.
Nemoc, stáří i smrt začíná přesvědčením "už nemám zájem, už nejsem zvědavý". Lidé si však nejsou vědomi toho, co si tím v sobě spouští za procesy.
Samozřejmě, a to chci zdůraznit, že nejen těmito myšlenkami si člověk může spustit tyto procesy. Ale je jednoznačné, že právě tyto výroky, pouze pokud jsou myšlené vážně, spouští tyto tři procesy, a to v různé míře. Proto by si člověk měl dávat pozor na to, nakolik je zvědav a nakolik se zajímá o vše, co ho obklopuje.
Tento zájem i zvědavost by však měly být přiměřené. Neměly by být ani přehnané a ani nedostatečné.
Je nutné a důležité mít a projevovat zájem i zvědavost o vše, co člověka obklopuje. Jenomže tuto nutnost a důležitost lidem nikdo nezdůraznil a nikdo je této potřebnosti nikdy neučil. Právě určití lidé, kteří byli ubíjeni ve své zvědavosti či ve svému zájmu, se navenek chovají, jakoby zájem či zvědavost o nic neměli.
Zde opět pomůže jediné. Pomůže si uvědomit důležitost této potřeby znát a začít tuto potřebu znát uplatňovat ve svém životě. Potřebu znát může uplatňovat každý člověk bez obav. Každý člověk má právo znát a vědět, ale pouze v přiměřené míře.
Následující část článku...
Katka Kuňová
24. květen 2005