Avenna

Může se povaha člověka změnit? V.

Článek pro začátečníky

Předchozí část článku...

Varianta odpovědi v anketě:
Povaha člověka se nemůže změnit, protože je to geneticky dané.

Ti, kteří odpovídali, že povahu člověka nelze změnit, protože je to geneticky dané, prošli přímou či nepřímou zkušeností.

Nepřímá zkušenost

Takovými nepřímými zkušenostmi jsou popsané případy "geneticky" zděděných povah, které popisuje buď psychiatrie či jiní rádoby odborníci, kteří nikdy nezkoumali ani nepřikládali vážnost naprosto určujícímu aspektu - svobodnému rozhodování člověka.

Tito údajní odborníci se nikdy nezabývali tím, že si člověk o své povaze rozhoduje sám, a to na základě svého výběru - ať vědomého či nevědomého.

Ani nikdy nepřikládali význam tomu, že si člověk svoji povahu formoval tím, že si vybíral ve svém životě příklady, které se rozhodl, že je bude či nebude následovat a následně podle tohoto výběru začal ve svém životě reagovat - projevovat se.

Psychiatrie ani jiní údajní odborníci na lidskou duši neberou v potaz, že stačí, aby si člověk změnil svůj vzor, upřímně dodržel další některé podmínky a jeho povaha (byť násilnická apod.) se tím nadobro změní.

Když slyším na soudech, že je někdo "nepřevychovatelný", tak cítím obrovský smutek. Každý člověk je totiž převychovatelný.

Převychovatelný je nejen člověk. Převychovatelná jsou i zvířata, která jsou méně vědomá, než lidi, mají menší rozlišovací schopnost, menší svobodu rozhodovat se a hlavně, nemají takovou emoční inteligenci jako lidi.

Toto dokazuje i následující příklad:

Jeden americký biolog Robert Sapolsky ze Stanfordovy univerzity, pozoroval více let v keňské rezervaci tlupu paviánů. Po létech zkoumání chování paviánů přišel pan Sapolsky v jedné tlupě, poznamenané masivními úmrtími na tuberkulózu, na jeden velice zajímavý fenomén, ze kterého, jak se vyjádřil, měl sám zamotanou hlavu.

V různých jiných paviáních tlupách, které zkoumal, je totiž běžné, že při příchodu cizího samce do nové tlupy si ho samice nevšímají, protože nechtějí riskovat pokousání či jiné projevy agresivity cizího samice.

V této tlupě to však bylo jinak. Samice se tu naučily na příchozího samce "sehrát přesilovku" a od počátku o něj kolektivně velmi intenzivně pečovat. Právě tím jej zřejmě "zkrotí".

Samci toto chování samic nemůže být nepříjemné, protože přestup do nové tlupy je pro něj zřejmě nejděsivějším životním zážitkem. Samec hýčkaný "dámskou suitou" přijme mírumilovný životní styl tlupy a tato tzv. Lesní tlupa prosperuje.

Pan Sapolsky tvrdí, že bez stresové zátěže provázené agresivní střety jsou opice zdravější. V tradičně agresivních tlupách trpí paviáni tak silným stresem, že jim hrozí "civilizační" choroby jako je cukrovka, vysoký krevní tlak, žaludeční vředy, poruchy imunity nebo narušená plodnost.

Pan Sapolsky pátrá po náznacích šíření pacifismu z Lesní tlupy do dalších paviáních společenstev. Mohlo by k němu dojít po příchodu dvou či více pacifistických mladých samců do jiné tlupy. Díky vzájemné toleranci a spolupráci by získali oproti domácím nevraživým a vzájemně soupeřícím samcům významnou výhodu a nakonec by snad zvládli zavést v tlupě pacifistické poměry.

Stejně tak pravděpodobný je ale i návrat agresivity do Lesní tlupy. Možná by k tomu stačil příchod skupiny mladých agresivních samců, které by samice nestačily zpacifikovat.

Tolik zpráva, která vypovídá o tom, že když se dá zvládnout i agresivita zvířat, takže by to mělo jít i u lidí. Toto však psychologie, psychiatrie ani jiné obory neuznávají. Svými výroky totiž popírají to, že se může povaha člověka jakkoli změnit...

Ten, kdo věří takovýmto nepravdám, se pak trápí. Trápí se nejen proto, že nevěří ve změnu ostatních, ale takovýto člověk nevěří ani ve změnu sama sebe. A toto ji vnitřní tragédie každého člověka, který si těmito omezeními znemožňuje být lepším, změnit se trvale a vrátit se ke své vnitřní dokonalé podstatě.

Přímá zkušenost

Lidé, kteří prošli přímou zkušeností, přímo zažili či viděli někoho v okolí, kdo pil, byl agresivní, nebo měl násilnické sklony, či sklony k depresím, anebo k sebevraždám apod. a kdo měl ve svém rodokmenu někoho z předků, kdo se choval stejně a po celý svůj život se nezměnil.

Věta: "On má tento prvek svoji povahy (obvykle negativní) má po otci, dědovi, matce apod. je děsivým ortelem, navíc nepravdivým."

Já slyšet takovýto (negativní) ortel a neznat, že si povahu tvořím sama svými rozhodnutími, tak se složím a budu se chovat přesně podle šablony, kterou mi někdo vštěpil právě takovýmito ortely. Měla bych pocit, že svoji povahu (přesněji řečeno: svoje reakce, kterými tvořím svoji povahu) zkrátka nemohu změnit. Tímto bych udělala na základě tohoto přesvědčení jednu zásadní chybu.

Uvěřila bych v nepravdu: uvěřila bych v to, že zkrátka jsem takto poškozená či poznamenaná ve své povaze a že není v mé moci to změnit, ať dělám co dělám. Uvěřila bych, že proti negativním rysům "své povahy" nic nezmůžu. A následně bych se chovala (reagovala) přesně podle toho, v co jsem uvěřila. Neměla bych tedy potřebu se změnit, být lepší, zůstala bych "na dně" společnosti přesvědčená, že tam nahoru nepatřím a že nemám na to, abych se tam dostala.

Je hrozné prohlásit o někom: "Jsi násilník a násilníkem zůstaneš, protože to máš v genech...". Nebo: "Jsi psychicky labilní a psychicky labilním zůstaneš, protože to máš v genech...", "Jsi výbušná a výbušná zůstaneš, protože to máš v genech...", "Jsi nezodpovědný a nezodpovědným zůstaneš, protože to máš v genech..." apod.

Ten, kdo tomuto lživému a zavádějícímu ortelu uvěří, zalomil nad sebou, či nad tím, nad kým byl ortel vyřčen, hůl. Takovýto odsouzený člověk už rezignuje a díky takovémuto ortelu bude pokračovat v tom, co mu ortel předurčil.

Takovéto ortely vlastně navedou člověka, aby použil svoji víru proti sobě: "Nevěřím, že mohu být jiný, a proto to ani nebudu zkoušet. Budu takovým, jak o mě ortel tvrdí."

Upovídaný člověk se díky opravdovému chtění a dalším podmínkám může stát přiměřeně povídavý, nebo také mlčenlivý.

Aktivní člověk se může stát pasivním, nebo hyperaktivním.

Nedůvěřivý člověk se může stát důvěřivým, nebo také opatrným.

Povrchní člověk se může stát hloubavým, nebo také příliš hloubavým.

Psychicky labilní člověk se může stát psychicky vyrovnaným.

Násilnický člověk se může stát člověkem, který bude mírumilovným nebo až člověkem, který si nechá všechno líbit.

Lhář se může stát člověkem, který říká pravdu.

Nezodpovědný člověk se může stát zodpovědným, neupřímný upřímným, nespolečenský společenským, sobec nesobeckým.

Následující část článku...

Katka Kuňová

11. listopad 2005