Mýty o osobnosti člověka - sangvinik VII.
Ohodnocení článku
Článek byl čtenáři ohodnocen jako moc zajímavý.
Článek už jste oznámkoval/-la.
Vaše hodnocení: velmi zajímavý
Článek pro začátečníky
Předchozí část článku...
Sangvinik je jako přítel nestálý a zapomnětlivý, protože má příliš mnoho přátel.
Zdůvodnění, že sangvinik je nestálý a zapomětlivý, protože má příliš mnoho přátel, je nepravdivé.
Jediné, co je na této větě pravdou, je to, že vstřícní lidé mají hodně přátel. A jestliže psychologie označila za nejvstřícnějšího člověka právě sangvinika (až přehnaně vstřícného), tak právě on má nejvíce přátel.
Hodně přátel však nemusí mít jenom údajní sangvinici, ale jakýkoli vlídný či vstřícný člověk.
Zůstává otázkou, zda ti, které vstřícný člověk považuje za své přátele, ho také považují za svého přítele. Protože se v životě běžně stává, že ten, koho my bereme jako přítele, nás za svého přítele nebere a ani nepovažuje.
Vstřícný člověk, a to nejen údajný sangvinik, vzhledem k jeho přehnané otevřenosti a vstřícnosti považuje za svého přítele opravdu každého, kdo je na něj alespoň trochu hodný. Nemá totiž v sobě ujasněno, kdo je ve skutečnosti opravdový přítel a tak "hodné" lidi kolem sebe považuje za své přátele.
Anketa
Myslíte si, že se povaha člověka může změnit?
Ano úplně, pokud člověk chce.
68Ano, ale i když člověk chce, tak pouze částečně.
18Ano, ale jenom pod hrozbou, a to pouze na čas.
3Ne, protože je to geneticky dané.
4Ne z jiných důvodů.
1Celkem hlasovalo: 94
Hlasování bylo ukončeno.
To, kdo je skutečný přítel, ostatně v sobě nemá ujasněno mnoho lidí, a to bez ohledu na to, do jaké údajné skupiny patří.
Vstřícný člověk, a to nejen údajný sangvinik, je ochoten obětovat se každému "příteli" - každému, kdo je na něj alespoň trochu hodný. Časem se ale většinou ukáže, že ten údajný přítel, kterému se obětoval, není ochoten udělat ani zčásti tolik, kolik pro něj udělal on.
Toto ten vstřícný člověk zaznamená a prochází vnitřním obrovským zklamáním, cítí se zrazen a proto se následně od toho, koho považoval za svého přítele, odvrací.
S tímto zklamáním se potýkají ve svém životě všichni vstřícní lidé velice často. Někteří se z tohoto zklamání poučí, jiní ne. Ti, co se nepoučí, zůstávají vstřícní k dalším a dalším lidem, kteří si to nezaslouží a od kterých se jim zákonitě opět dostane zklamání.
Navenek toto nadchnutí se a následné odvrácení se vypadá jako nestálost. Ve skutečnosti se nejedná o nestálost, ale jedná se o odvrácení se od člověka, který zklamal důvěru (byť přehnanou). V tomto případě vstřícný člověk doplácí na přehnanou míru důvěry vůči těm, kteří si to nezaslouží.
Tudíž břímě zodpovědnosti za přehnanou důvěru si nenese jenom ten, který zklamal, ale i ten, kdo důvěřoval nedůvěryhodnému člověku.
Tito lidé navenek vypadající jako lidé nestálí přestanou být údajně nestálí, pokud začnou brát v potaz fakt, že přátelství se rodí postupně a že důvěru si musí člověk zasloužit. S důvěrou se nemá zacházet neopatrně.
Vstřícní lidé (nejen údajní sangvinici) v sobě nosí obrovské přání si rozumět s každým. Přání rozumět si s každým však nestačí. Je nutné získat jistotu, zda si ti ostatní také chtějí rozumět s námi, anebo zda nás chtějí pouze využít. A teprve až když jsme si JISTI, že někdo nechce využívat či zneužívat naší důvěry či vstřícnosti, teprve pak si můžeme člověka připustit blíže k sobě.
Tuto jistotu však lze získat pouze časem. Dokud člověk nezíská dostatečnou jistotu o úmyslech těch druhých, měl by být dostatečně opatrný a neměl by nikam pospíchat. Čas je v tomto opět spolehlivý ukazatel a pomocník, který nám pomůže se zorientovat v lidech, které bychom rádi považovali za své přátele. Ve vytváření si skutečných přátelství nelze pospíchat.
Následující část článku...
Katka Kuňová
25. červenec 2005